Zdravim vespolek. Byla jsem trochu mimo provoz, ale už jsem opět mezi vámi, abych se podělila o slíbenou koncepci udržitelného politicky- ekonomického systému. Na věc se dívam z trochu jiné strany než výše uvedený film - z hlediska technologického vývoje nemám příliš bujnou představivost ani iluze a mou parketou je spíš psychologie. Ale s ekonomikou zdrojů nejsem v nijakém rozporu a v jistém smyslu by jí moje představa mohla předcházet.
Své názory jsem si nechávala víceméně pro sebe. Nebylo kde hlásat svůj
ponurý pohled na svět a obavy, že soumrak lidstva již nastal, jen není
jisté, zda dříve přijde sebezáhuba ekologická, nebo ekonomická. Zdá se, že
značná část obyvatel vyspělých zemí to nevnímá, jsouc masakrována
ďábelským soukolím vydělávání a utrácení. V "civilizovaném" světě se
smysluplná práce stala jen okrajovým zdrojem obživy i životního
naplnění. Peníze, majetek a konzum všeho druhu jsou drogou a zdaleka ne pouze "rekreační".
Většina je na nich chorobně závislá - obětuje jim své myšlenky, zájmy, vztahy, čas i úsilí;
celý život zredukovala na kolotoč získávání peněz, nakupování a konzumace. Ovšem
závislost jako nozologická jednotka, ač zcela běžná, není nikdy NORMOU.
Nepřiznána a neléčena končívá často fatálně. O kvalitě života, lépe
řečeno nesmírném utrpení, které jedinec i jeho okolí v pozdějších
fázích závislosti prožívají, raději nemluvím.
Problém tkví v tom, že se mnozi z nás brání přiznat si
problém a nepřítelem jest každý, kdo si jej dovolí byť jen
naznačit. Strach ze života bez drogy činí pravdu pro naše vědomí
nepřijatelnou.
Svého času jsem se ve svých psychologických studiích problematikou závislosti dost zabývala, proto rozhodně nemohu říci, že řešení je bezbolestné.
V souvislosti s daným tématem nabízím pro zpestření krátké video, co o penězích soudí sociolog prof.Jan Keller:
https://www.youtube.com/watch?v=DKaweHWqFiY&sns=em
Představa Nobelovy ceny mě pobavila, neboť myslím, že problém lze poměrně prostým způsobem odstranit, ačkoli v současné euroamerické společnosti lpějící na jakési infantilní fikci absolutní svobody, která není zatížena zodpovědností ani ohledy na práva zbytku světa, mi je jasné, že prosadit onen způsob by nebylo jednoduché.
Abych tedy konečně začala být konkrétní:
Moje hypotéza udržitelného celosvětového ekonomicko-politického systému se opírá o pouhé 3 zákony. Tyto by platily pro veškeré lidské obyvatele planety Země stejně a bez nejmenších výjimek. O jejich dodržování, férovost a transparentnost ve všech sférách by se jaksi sama od sebe starala přirozená a obecně rozšířená vlastnost - lidská závist*.
1. Zákon o půdě a přírodním bohatství
Neexistovalo by soukromé či osobní vlastnictví žádné části zemského povrchu ani
přírodního bohatství pod ním a na něm. Toto by bylo majetkem příslušného státu a
pozemky pro výstavbu, zemědělství, služby atd. by stát pouze pronajímal. Nepronajaté
pozemky a krajina by byla všem volně přístupná. Těžba nerostných surovin by byla v rukou
státu a podřízena celosvětové koordinaci a plánování.
2. Zákon o progresivních daních, mzdovém a majetkovém stropu
Platila by se daň ze mzdy a daň z majetku. S jejich nárůstem by stoupalo procento
zdanění až po hodnotu 100% = mzdový i majetkový strop. Což by v žádném případě
neznamenalo nivelizaci mezd a majetku, pouze zamezilo nekonečnému a zbytečnému
hromadění kapitálu na jednom místě, jeho rovnoměrnějšímu rozložení ve společnosti.
Současný tlak na maximalizaci zisku za jakoukoli cenu** by přirozeně odpadl.
3. Zákon o disponování se ziskem soukromé firmy
Veškerý zisk soukromé firmy po odečtení výrobních nákladů a amortizace by byl rozdělen
na mzdy. Z čehož plyne a) majitelé firmy tudíž musí být zároveň zaměstnanci, aby mohli
participovat na zisku => nemohou logicky mít z časových
důvodů neomezené množství zaměstnaneckých poměrů
b) nebudou vznikat akciové a investiční společnosti a žádná forma
bezpracného zhodnocování kapitálu
c) základní kapitál firmy nebude navyšován ze zisku, leč výhradně -
jako součást majetku vlastníka - jeho soukromou investicí =>
celkový objem majetku soukromého majitele firmy zůstane
tentýž***.
Bude však možné perspektivní firmu rozšiřovat spoluúčastí státu.
d) vykořisťování práce zaměstnanců se při dodržování zmíněných
zákonů minimalizuje nebo se stane bezpředmětným
*Univerzálně platící majetkový strop by omezil korupci i majetkovou kriminalitu většího rozsahu, neboť peníze získané nekalým způsobem by nebylo jak uplatnit, aniž by to v okolí nevyvolalo zájem či podezření (vč.kontrolní návštěvy daňového úřadu
). Majetek přesahující povolenou hranici by podléhal 100% zdanění a de facto by se stalo zbytečné o něj usilovat. Ukradnu-li, dejme tomu, diamant Koh-i-noor, hádejte k čemu mi asi bude, nemohu-li jej zpeněžit ani ukazovat. Jediné, co mi tak přinese, je strach. Finanční a majetkové poměry, jejichž růst je omezen pevnou hranicí a není nekonečný, značně snižuje riziko vzniku závislosti, o které jsem se zmínila výše (mohu-li denně vypít toliko 2 deci vína, nikdy se ze mě alkoholik nestane).
Život neoddělitelně spojený s hmotným světem je jím ve všech ohledech limitován. Člověk je ve svých žádostech a spotřebě omezen přírodními zákony, jimi se řídící tělesnou schránkou a životním prostředím. Jediné, co dosud nepodléhalo omezení, je finanční růst, což jest v limitovaném světě nonsens vedoucí k záhubě, podobně jako maligní růst skupiny buněk vede ke smrti organismu. K symptomům chorobné závislosti patří vznik tolerance - lidově řečeno s jídlem roste chuť. A narůstá skutečně do zrůdných rozměrů, kdy nemocný udělá vše, aby svou drogu získal. Narkoman čóruje v obchodech a okrádá vlastní rodiče, alkoholik je schopen vypít manželčin parfém i nemrznoucí směs do ostřikovače, člověk závislý na deviantním sexu může znásilňovat a vraždit. Ten, jehož drogou jsou peníze a moc, je v krajním případě ochoten nechat plánovaně zlikvidovat 6/7-98% (dle různých zdrojů) světové populace.
**Maximalizace zisku se závislostí samozřejmě úzce souvisí. Podnikatelskému subjektu je naprosto lhostejné kdo a jakou cenu za ni zaplatí. Existuje bezpočet praktických příkladů - stačí se rozhlédnout kolem, pustit na 5 minut TV či rádio, koupit denní tisk, shlédnout pár dokumentů s příslušnou tematikou na YT, přečíst něco nezávislých článků o politice, ekonomii, sociologii, ekologii, zemědělství, průmyslu (vč. zábavního), školství, zdravotnictví, medicíně, psychologii... Jsou všude. Jíme, pijeme a dýcháme je. Netřeba citovat zdroje.
Namátkou: klamavá a agresivní reklama podepřená novými vědeckými výzkumy v oblasti psychologie, mainstreemová manipulace na všech frontách, obludné plýtvání veškerými zdroji, minimalizace výrobních nákladů (nekvalitní suroviny i zpracování,téměř bezplatná pracovní síla), obrovská nadvýroba spolu s likvidací neprodaného zboží, umělé zastarávání výrobků i technologií, znečištění životního prostředí vč.přírodních katastrof zaviněných člověkem, vyhynutí bezpočtu biologických druhů, devastace krajiny, neúčelná až život ohrožující farmakoterapie, vytváření nesmyslně stresujícího pracovního prostředí, nadbytečná, neproduktivní a nenaplňující práce, donucení k plýtvání, k nadměrné spotřebě a vyhazování použitelných produktů, k nezdravému způsobu života....A v neposlední řadě též vyvolávání občanských nepokojů a válečných konfliktů. Celá naše civilizace se podřizuje jedinému cíli - vytváření maximálních zisků. Bez stanovení jejich limitů jako živočišný druh v poměrně krátkém horizontu vyhyneme.
Je nad mé síly pochopit, že tato zcela zřejmá pravda podložená tolika jasnými důkazy mnohdy uniká i inteligentním a vzdělaným zástupcům druhu homo sapiens sapiens (člověk moudrý).
***Značný přínos tohoto zákona spatřuji ve skutečnosti, že z něj automaticky a nedirektivní cestou vyplyne návrat k drobnému podnikání a řemeslné výrobě. Nebude tendence vytvářet mamutí koncerny, jejichž činnost vytváří ideální podmínky k maximalizaci zisků a jejímu celosvětovému dopadu. Drobné podnikání by znamenalo rovnější perspektivy na trhu práce, slušnou a přiměřenou konkurenci, růst kvality práce a produktů, ústup od nečestných a podvodných praktik a neúcty k zákazníkovi, sladění nabídky s poptávkou, konec s plýtváním i tendenci k postupnému rozvoji lokální soběstačnosti.
Nejsem politolog
- proto k vládě jen v krátkosti. I pro její členy by platily stejné zákony bez vyjímek, výhod a politické imunity. Mzda by řádově nepřevyšovala průměr a pravomoci by nebyly v rukou jednotlivce, ale skupiny odborníků. Tím by odpadli mocichtiví zlatokopové a bylo by místo pro ty, kterým jde o obecný prospěch. Vláda by samozřejmě byla celosvětová, ale se zastoupením jednotlivých států. Uplatňovala by se vzájemná solidarita a podpora rozvoje ekonomické soběstačnosti, zároveň však také kulturní, jazyková, společenská a náboženská autonomie.
V hrubém nástinu je to asi vše.
Na závěr bych ještě ráda zmínila jednu okolnost, ke které by daný systém pravděpodobně mohl směřovat díky přirozené (tentokrát nejen) lidské vlastnosti, což je pohodlnost. Neboť množství světských statků by nebylo nekonečné, nebyli by lidé tolik motivováni se za nimi slepě honit a snad by svoji pozornost obrátili k opravdovým hodnotám a naplňování vyšších sociálních pudů a potřeb, jež bych si dovolila nazvat "lidskostí" a pokládám je za naprosto nejdůležitější konkurenční výhodu pro přežití člověka jako živočišného druhu
.