Mám 25 roční sestřenici, která před několika týdny úspěšně dokončila VŠE. Co z toho plyne? Z ekonomky? Že takřka nic společensky přínosného neumí a nedělá. Za školy si dělala praxi co by pořadatelka konferencí, s čímž dnes za směšné peníze pokračuje, akorát nyní na plný úvazek. Co se naučila dobře, je angličtina, to všechna čest. I ji vyučuje. Ovšem dnes není využití ani pro jazyky. Platy mizerné...
Co je společensky prospěšné a má potenciál, je řemeslo. Pokud v něm je člověk opravdu dobrý a skutečně jej to baví. O kvalitní zámečníky, zedníky, truhláře, podlaháře, instalatéry atd. je obrovská nouze. Zatím bych se budoucnosti v těchto záležitosti nebál, neboť referenční byznys je nejpoptávanějším vůbec (sám tak funguji a jen díky tomu si udržuji svou stálou klientelu). Ale jak říkám, musí to člověka naplňovat. 90% řemeslníků stojí za hovno, a to je ještě slušné slovo. Shodou okolností Daniel, který by mohl vypovídat o mládeži, jako řemeslník - mistr (vedoucí) pracuje. Ale zase jiným způsobem. Má na starosti zejména Ukrajince zedníky a různé konstruktéry a když mi říká, jak fungují, tak to stojí za to. Je středoškolák (shodou okolností také ekonom) a všechny tyhle dělníky strčí svým odpozorovaným skillem do kapsy - samoukou se rekvalifikoval. Když je průšvih, zajistí někoho jiného, anebo to udělá sám. Jako naschvál má za šéfa majitele firmy, kterému je vše jedno, poněvadž byznys dělá ze známosti, kde v tom neraje roli nic jiného než korupce. Chudák šéf si nepamatuje ani to, co dělal před minutou. Sám jsem slyšel několik telefonních hovorů, když jsme byli spolu. Kdo nezažije, neuvěří jací idioti s IQ pod 80 vlastní a řídí firmy. Vlastně neřídí, firmy jim totiž řídí zaměstnanci, kdož jsou rádi, že mají práci, a tak raději dělají vše za majitele.
A tak je to se vším. Třeba jedna moje kamarádka měla s rodinou úklidovou firmu a tu položili před deseti lety, když si začali partneři a známí říkat o peníze (opět korupce). Chtěli to dělat čistě. Nemohli, tak skončili. Z toho se vracíme k jádru věci, kdy buď pracujeme v rámci korupce, referenčně, nebo nepracujeme vůbec. Můžeme hádat, kdo to má nejtěžší - přinejmenším začátky. Korupce, známosti, podvody a nekvalitní práce... Taková je současnost.
Co se týče dospívajících, projekt fajn, ovšem to by nás museli na základní, střední či vysoké školy, jako odborníky na systém, vpouštět. Všichni, koho jsme oslovili, nás buď odmítli nebo ignorovali. Museli nás odmítnout, poněvadž jsou sami na systému závislí a nemohou si racionální vzdělávání dovolit. Takovou školu by zavřeli. My přeci musíme vytvářet kolečka komplexního systému, která jsou jako samostatné celky nepoužitelné. Obecně známo se říká, že nejhorší střední škola je gymnázium. Já říkám, že gymnázium je vzhledem ke svému všeobecně vzdělávacímu charakteru to nejlepší z nejhoršího, co máme. Jde-li tedy o typ všeobecného vzdělávání. I to však neznamená nic extra dobrého. Udržme si se současnými učitelskými platy kvalitní a kvalifikované učitele...
A to přecházíme pomalu k problematice učitelů, mezi kterými mám také pár přátel. Kamarád učitel dějepisu a angličtiny na základní škole v Praze. Praxe 15 let, 16 tisíc čistého. Bydlení v nájmu, sám, bez šance na cokoli ušetřit. Hypotéku nedostane. Totéž moje přítelkyně Martina (zde ve fóru jako Martina Koťarová). Mgr. učitelka v oboru matematika a výpočetní technika. Samozřejmě pracuje v jiném oboru, protože dělat PO-PÁ od 8 do 20 hodin + víkendy, kdy by opravovala různé práce atd., no to by jí taky trefilo. No a co dělá. Jako sprostředkovatelka pojištění - společenská prospěšnost nula. Paradox, že?
Už s psaním skončím, kdo by to chtěl číst. Mohl bych za sebou nechat klidně půl druhé příručky...
---
Moderováno:
Odklon diskuse rozdělen do nového samostatného tématu:
Vzdělávání, práce a motivace obecně http://forum.sebesdileni.cz/viewtopic.php?f=54&t=122
,.. celkově jsem si odnášel smutný dojem. Překvapilo mě to velké množství mladých lidí, kteří z různých důvodů usilují o přijetí na vysoké školy, aby si zajistili "lepší" budoucnost. Mají ideály, chuť a nadšení. Více méně však proto, že neznají skutečnou situaci. Nevědí, že vysoká škola jim nezaručí životní "jistoty" a pohodu, kterou by pro následnou práci a rodinu potřebovali. Trh práce je neúprosný a většina z těchto absolventů bude pravděpodobně nucena vzít jinou práci, pokud vůbec nějakou. Jinými slovy, tito mladí lidé jedou ve "vlaku", který zatím pořád uhání po slepé koleji... Samozřejmě jsem to dceři neřekl, ani by to nechtěla poslouchat... Taky jí nechci brát iluze a naopak přát jen to nejlepší, což konec konců dělají všichni rodiče.