Martin Böhm Pavlovi Hlávkovi jasně, zřetelně a opakovaně řekl (teď to tady znovu opakuje), že vysílat pro SVCS v současné době nechce, neboť Martin Böhm nesouhlasí s
některými interními procesy rádia a také proto, že má práci s projekty jinými, velice společensky prospěšnými, kterých může mít i více najednou, což v případě rádia lze jen těžko, neboť věnovati se rádiu znamená zabrání značného množství moderátorova času, přičemž tento je pak v jiných záležitostech mnohem více omezen (ne, opravdu toto nelze srovnávat s fórem, neboť odpovídat do hotového fóra - tématu - zabere chvilku a především lze tak (u)činit kdykoli
Martin Böhm tímto jen dopředu odpovídá na případný dosud nevyřčený, opět mimo tématický, "argument"). Dále Martin Böhm nejednou řekl, že jakmile (pokud) bude mít zájem vysílat, tak Pavla osloví. Pavel to však ne a ne pochopit, anebo to prostě jen dokola zapomíná, což má za následek neustálé řešení toho, že "
Martin Böhm ještě nevysílá", ačkoli to mnohokráte zdůvodnil a své důvody zdůraznil. A znovu, a znovu, a znovu...
Co se týče času od zakoupení aparatury, tak to
není skoro rok, jak Pavel říká, ale
skoro roku půl, což je kritický rozdíl, poněvadž jde o dvojnásobek času, viz důkaz v příloze tohoto příspěvku. Martin Böhm vidí pointu použití tohoto "argumentu" v odvádění pozornosti od Pavla k Martinovi. Povšimněme si, že Pavel na podněty k jeho osobě v podstatě nereaguje. Vlastně reaguje, prý nestíhá. Argument vždy a na všechno. Žel asi nestíhá si ani pamatovat.
Dalo by se říci, že ať Martin Böhm řekne k Pavlovi cokoli podnětného, je Martinovi Pavlem vytýkáno, že nevysílá vč. spousty omáčky okolo, přičemž Pavel nedokáže zodpovědět byť jediný závažný dotaz k rádiu a jeho fungování, který Martin po Pavlovi požaduje k tomu, aby eventuálně mohl začít bez obav vysílat. Při odkrývání příčin mnohých provozních nesrovnalostí rádia přichází prakticky vždy odpovědi typu "
No je to v prdeli, je to prostě tak, to nejde, nedá se nic dělat apod.", což Martin považuje za jeden z důvodů, proč dosud na SVCS nevysílá a vysílat nechce. Martin má rád ve věcech jasno a pořádek. Potřebuje mít totiž jistotu, že se může na to, na čem se s kýmkoli domluví, spolehnout. Pokud tuto nemá, raději se do určitých věcí nepouští, aby se nemusel obávat potenciálních nedorozumění či problémů, případně se zklamat jinak. A aby jednoduše neztrácel čas s něčím, co je zbytečně riskantní a/nebo rizikové a co není nebo nemusí být stabilní, popřípadě vůbec nefunguje. Martin, ačkoli je ještě poměrně mlád, má totiž již nějaké životní zkušenosti, které mu napoví "do toho jdi, do tohoto raději (zatím) ne". Ono "
něco se pak třeba nestihne, něco zapomene, a bude to zase takzvaně v prdeli"... A odnese to on.
Martin však
nehází flintu do žita a slibuje, že jakmile se situace změní, anebo jakmile dostane dostatečnou motivaci, popřípadě bude více důvodů a podnětů k vysílání, vysílat, třeba i jen občasně, začne. Do té doby by se zatím mohlo lecos změnit k lepšímu. Dobrým začátkem by mohlo být třeba neodpovídání na otázky či podněty jiných otázkami svými, jako to dělají například politici, jací odpovědět nechtějí či neumí. Martin považuje za racionální nejprve vyřešit téma jedno a teprve pak se přesunout k dalšímu, pokud toto přímo nesouvisí s prvním, viz bod 1. následující tabulky, kterou se Martin Böhm často řídí.
Tolik znovu a stále dokola k důvodům, proč Martin Böhm na SVCS dosud nevysílá. Nyní na výzvu Pavla Hlávky tedy veřejně, příště sem jen eventuálně pošle Martin odkaz, aby důvody znovu připomněl. Jinak ale děkuje za dotazy, rád zodpoví případné další.
Poprosí však také o reakci na podněty své.
No a teď by se nejraději vrátil k tématu, jakým je
Z. Ponert – Referendum jako prostředek ke změně?