fórum iniciativy ETIQ.CZ, z.s.

O předváděcích akcích toho bylo napsáno mnoho. Jak ale vypadají z pohledu prodejců? Kde se v těchto lidech bere chuť podvádět slabší a uvědomují si vůbec, co činí? Odpovědi přináší článek psycholožky, která se problematikou předváděcích akcí dlouhodobě zabývá.


Obelháni, zmanipulováni

V nedávno vydaném článku jsme se zabývali tím, jaké psychologické aspekty vedou seniory k návštěvám předváděcích akcí. S trochou nadsázky lze říci, že prodejci jsou se seniory na „stejné lodi“. Obě skupiny byly obelhány, zmanipulovány a následky zbrklého rozhodnutí mnohdy ponesou po celý zbytek života.


„Jsme ve skluzu“

Představme si mladého, zhruba dvacetiletého muže. Je bez vzdělání, zaměstnání, dlouhodobě frustrovaný, sní o velkých penězích. Jednoho dne narazí na inzerát, který mu slibuje dobrý plat a práci obchodního zástupce. Mladík proto neváhá a vyráží na pracovní pohovor.

Jak popisují bývalí prodejci, na pohovoru se mladík dozví, že „jsou ve skluzu“. V rychlosti je seznámen s možností velkých výdělků. Zbytek je zamlžen nebo zcela zamlčen. Dozvídá se, že pokud má o práci opravdu zájem, má hned podepsat smlouvu a na základě toho může hned jít na školení (do vedlejší místnosti). Pokud nechce, ať odejde, „zájemců je dost“. Mladíkovi se to sice nezdá úplně standardní, ale po práci touží již dlouho a firma vypadá docela „nóbl“. Proto podepisuje a vchází do školící místnosti.

Atmosféra školení nováčka úplně pohltí. Vidí spoustu grafů, čísel, osobních příkladů stejně starých chlapců, kteří překypují sebevědomím, extroverzí, chlubí se obrovskými zisky, majetkem a známostmi s „důležitými“ lidmi. Říkají: „Pojď s námi a do roka jsi tam, kde já.“ Mladíkovi se to úplně nezdá, možná by měl poslouchat intuici, ale nedokáže to. Školící postupy firem pořádajících předváděcí akce, které unikly i na veřejnost, počítají s tím, že lidé, kterým je slíbena vysoká odměna, jsou pod velikým tlakem. Vyplavuje se jim adrenalin, nedokážou racionálně myslet ani zachovat nadhled. Teprve až časem pochopí, co je obsahem jejich práce, čemu se zaprodali. Ale to už je pozdě.


Lidská psychika omluví ledacos

Lidský mozek a psychika si našly velké množství obranných a jiných mechanismů, které se snaží racionalizovat to, co člověk dělá. Balamutíme sami sebe, jen abychom si dokázali uchovat kladnou představu o sobě. Příkladem budiž třeba snaha podvádět jen tak, jak to subjektivně dokážeme snést, abychom sami sebe stále vnímali jako slušného člověka. Zároveň ale roste naše tolerance. To, co je jeden den strop, je za týden podlaha. Při rozhodování, co je správné, totiž vycházíme také z toho, co za správné považují ostatní.

Prodejci z předváděcích akcí jsou obklopeni lidmi, kteří za „správné“ považují ledacos. Navzájem se utvrzují, že to, co dělají, je v pořádku, že je to běžné, že to dělají „všichni“. Ztrácejí kontakt s realitou, jejich dřívější vztahy se rozpadají, stále více se setkávají jen s dalšími prodejci, v práci tráví veškerý čas. Podléhají kouzlu peněz, které, jak bylo dokázáno v pokusných ekonomických hrách, posilují individualismus a oslabují vztahy mezi lidmi a jsou nástrojem, který se pro ty, kdo přijdou snadno k velkému bohatství, může stát drogou.

Prodejci jsou plni pýchy, povýšení, ztrácí soudnost. Přestávají účastníky předváděcích akcí, převážně seniory, vnímat jako živé bytosti, dehumanizují si je, vnímají je jen jako prostředek ke svému vlastnímu obohacení. Je těžké, ne-li nemožné, vystoupit z tohoto kolotoče ven.

Martin Böhm píše:Hezký den,

poslanci a politici mají jiné zájmy, a to především vydělávat peníze a sloužit takzvanému 1% nejbohatších a nejvlivnějších lidí světa (majitelům bank a dalších nadnárodních podniků). Já osobně jsem si na telefonní šmejdy vytvořil taktiku, se kterou si mé telefonní číslo začali vymazávat. Jednoduše, pokud mi někdo zavolá a něco nabízí, jim řeknu, že dobře, má hodinová sazba je 600,- Kč bez DPH a rovnou se zeptám, o kolik hodin mého času mají zájem s tím, že se platí předem. Oni se pak hrozně diví a často uraženi zavěsí, kdy do svých formulářků napíší svůj zážitek a povětšinou znovu nezavolají. Ono totiž když jim to položíme, uloží si nás na později. Stejně tak, když je pošleme tam, kam slunce nesvítí apod. Ovšem pokud jim rovnou dáme najevo, že jedině za peníze, tak to vzdají na trvalo. Osobně jsem si tyto reakce osvojil natolik, že už to beru i vážně.