Neuvěřitelné selhání Policie ČR i Státního zastupitelství.
Napsal: 16.04.2020, 10:41
Začátkem července 2018 jsem na nástupišti Smíchovského nádraží uviděl mladou dívku, jak si v mé těsné blízkosti zapálila cigaretu. Za to jsem ji ústně napomenul. Po chvíli jsme oba nastoupili do vlaku a odjeli na Hlavní nádraží. Tam jsem byl zastaven neznámým člověkem, který tvrdil, že má od dívky informaci, že jsem ji "zfackoval" a proto s ním půjdu na policii. Tuto absurditu jsem odmítl a žádal jsem ho, aby mě neobtěžoval, protože spěchám na přestup, ale ten mi jeho vinou nakonec ujel. Takže jsem si koupil lístek na další spoj a hodinu čekal mimo nádraží. Když jsem se vrátil, abych konečně odjel, byl jsem znovu zastaven stejným člověkem a vzápětí napaden jím a dalšími dvěma jeho známými. Trojice mladíků mě povalila na zem, inkasoval jsem řadu úderů, zlomili mi žebro a způsobili mi ( jak se později ukázalo ) na poškozeném oděvu, jízdném, poplatcích u lékaře a ušlé mzdě škodu kolem 7000 Kč.
Přivolaná hlídka Policie nechala k mému údivu všechny útočníky odejít ( a okřikovali mě, abych mlčel, když jsem se tomu divil ), legitimovali jen mě a dívku, která tvrdila, že byla mnou "napadena" a odvedli nás na služebnu. Když jsem tam chtěl podat trestní oznámení na její křivé obvinění a na útok mladíků, byl jsem policisty 3x nevybíravě odmítnut, že nic sepisovat nebudou a mám počkat na projednání na obecním úřadu.
Domů jsem se dostal až pozdě v noci a pro přetrvávající bolesti šel druhý den k lékaři, kde mi, kromě řady hematomů a oděrek, diagnostikovali zlomeninu žebra. Vzhledem k deziluzi z jednání Policie jsem se po skončení nemocenské obrátil na Státní zastupitelství s trestním oznámením, kde jsem podorobně vysvětlil k čemu došlo, uvedl konkrétní svědky ( např. výpravčí z nádraží ) a požadoval vyhodnocení kamerových záznamů. Ale pak se dlouho nic nedělo, žádné předvolání na obecní úřad mi nepřišlo a teprve v polovině září 2018 se mi Policie z Prahy ozvala, že se chtějí na něco poptat a domluvili jsme se, že budu vypovídat v Ostravě, kterou jsem měl blíže. Na služebně jsem prakticky znovu zopakoval totéž, co bylo v původním trestním oznámení. Pak se zase nedělo nic až do začátku prosince 2018, kdy se náhle objevila v místě mého bydliště hlídka Policie a ( jak jsem se později dozvěděl ) pokoušela se ze dvou sousedů vymámit nějaké pomluvy na mě. Přesto se asi nic pikantního nedozvěděli, protože o tomto "místním šetření" nebyla v následných dokumentech ani zmínka.
V polovině prosince 2018 mi přišla "částečná omluva" od Policie ( Skupina vnitřní kontroly ), s konstatováním, že zasahující hlídka skutečně selhala při nezajištění důkazů, svědků, atd., ale že se "nepodařilo prokázat", že by se hlídka ke mě chovala nějak nevhodně. To mě trochu překvapilo, protože jsem si pořád myslel, že mají k dispozici alespoň kamerové záznamy z obou nádraží.
Teprve na konci března 2019 mi přišlo usnesení Policie, kde se konstatuje, že se věc odkládá ( ! ) i když jsem se dopustil výtržnosti ( ! ), že moje občanské zatčení ( ! ) bylo adekvátní mojí agresivitě ( ! ), takže i následné zranění nehraje roli ( ! ) a kdoví jak k němu vůbec došlo ( ! ). Celé "odůvodnění", ve kterém mladá komisařka několikrát posměšně zkomolila moje jméno a českého lva na razítku nechala viset hlavou doů, tak bylo postaveno jen na ústním tvrzení neznámé slečny, že jsem ji "zfackoval, zkoutil ruku za zády a vyhrožoval zabitím" ( ! ) a na tvrzení útočníků, kteří vypovídali, že jsem napadl já je a ne oni mě ( ! ).
Byl jsem naprosto v šoku, protože tato pseudoargumentace byla nejen v rozporu s realitou, ale z právního hlediska nebyla doložena jediným důkazem. I když jsem se dožadoval vyslechnutí svědků a posouzení kamerových záznamů, tak s jejich zajištěním se policie vůbec neobtěžovala. A dokonce i samotní policisté z tehdy přivolané hlídky vypovídali křivě, jak se ukázalo.
Proto následoval kolotoč několika odvolání až na Policejní prezidium, Nejvyšší státní zastupitelství a GIBS. Ale znovu a znovu jsem se dočítal, že je vše v pořádku a už je nemám obtěžovat. Navíc některé reakce státních zastupitelek budily dojem, že se se spisovým materiálem ani neseznámily, že nechápou, co znamená důkaz, nebo rozdíl mezi účastníkem a svědkem.
Ozval jsem se proto i dvěma právníkům, kteří měli dle údajů Ministerstva "spravedlnosti" poskytovat bezplatnou právní pomoc obětem trestných činů, ale jeden se mi neozval vůbec a druhý si řekl o 2408 Kč na hodinu.
Pak jsem chtěl sám napsat do Štrasburku k mezinárodnímu soudu, ale to, jak jsem zjistil, nemohu, protože bych ještě musel vyčerpat poslední možnost na území ČR a to obrátit se na Ústavní soud, jenže to jako občan také nesmím. Musím být povinně zastupován advokátem a na toho nemám peníze. Takže bez peněz se tady práva prostě nedovolám.
Jedná se tedy o rozsáhlé selhání Policie ČR i Státního zastupitelství. Teprve později jsem se dozvěděl na kauzách od Aleny Vitáskové, že Státní zastupitelství opravdu hnije zaživa a můj případ není nic vyjímečného.
Troufnou si na to Vaši právníci ?
Přivolaná hlídka Policie nechala k mému údivu všechny útočníky odejít ( a okřikovali mě, abych mlčel, když jsem se tomu divil ), legitimovali jen mě a dívku, která tvrdila, že byla mnou "napadena" a odvedli nás na služebnu. Když jsem tam chtěl podat trestní oznámení na její křivé obvinění a na útok mladíků, byl jsem policisty 3x nevybíravě odmítnut, že nic sepisovat nebudou a mám počkat na projednání na obecním úřadu.
Domů jsem se dostal až pozdě v noci a pro přetrvávající bolesti šel druhý den k lékaři, kde mi, kromě řady hematomů a oděrek, diagnostikovali zlomeninu žebra. Vzhledem k deziluzi z jednání Policie jsem se po skončení nemocenské obrátil na Státní zastupitelství s trestním oznámením, kde jsem podorobně vysvětlil k čemu došlo, uvedl konkrétní svědky ( např. výpravčí z nádraží ) a požadoval vyhodnocení kamerových záznamů. Ale pak se dlouho nic nedělo, žádné předvolání na obecní úřad mi nepřišlo a teprve v polovině září 2018 se mi Policie z Prahy ozvala, že se chtějí na něco poptat a domluvili jsme se, že budu vypovídat v Ostravě, kterou jsem měl blíže. Na služebně jsem prakticky znovu zopakoval totéž, co bylo v původním trestním oznámení. Pak se zase nedělo nic až do začátku prosince 2018, kdy se náhle objevila v místě mého bydliště hlídka Policie a ( jak jsem se později dozvěděl ) pokoušela se ze dvou sousedů vymámit nějaké pomluvy na mě. Přesto se asi nic pikantního nedozvěděli, protože o tomto "místním šetření" nebyla v následných dokumentech ani zmínka.
V polovině prosince 2018 mi přišla "částečná omluva" od Policie ( Skupina vnitřní kontroly ), s konstatováním, že zasahující hlídka skutečně selhala při nezajištění důkazů, svědků, atd., ale že se "nepodařilo prokázat", že by se hlídka ke mě chovala nějak nevhodně. To mě trochu překvapilo, protože jsem si pořád myslel, že mají k dispozici alespoň kamerové záznamy z obou nádraží.
Teprve na konci března 2019 mi přišlo usnesení Policie, kde se konstatuje, že se věc odkládá ( ! ) i když jsem se dopustil výtržnosti ( ! ), že moje občanské zatčení ( ! ) bylo adekvátní mojí agresivitě ( ! ), takže i následné zranění nehraje roli ( ! ) a kdoví jak k němu vůbec došlo ( ! ). Celé "odůvodnění", ve kterém mladá komisařka několikrát posměšně zkomolila moje jméno a českého lva na razítku nechala viset hlavou doů, tak bylo postaveno jen na ústním tvrzení neznámé slečny, že jsem ji "zfackoval, zkoutil ruku za zády a vyhrožoval zabitím" ( ! ) a na tvrzení útočníků, kteří vypovídali, že jsem napadl já je a ne oni mě ( ! ).
Byl jsem naprosto v šoku, protože tato pseudoargumentace byla nejen v rozporu s realitou, ale z právního hlediska nebyla doložena jediným důkazem. I když jsem se dožadoval vyslechnutí svědků a posouzení kamerových záznamů, tak s jejich zajištěním se policie vůbec neobtěžovala. A dokonce i samotní policisté z tehdy přivolané hlídky vypovídali křivě, jak se ukázalo.
Proto následoval kolotoč několika odvolání až na Policejní prezidium, Nejvyšší státní zastupitelství a GIBS. Ale znovu a znovu jsem se dočítal, že je vše v pořádku a už je nemám obtěžovat. Navíc některé reakce státních zastupitelek budily dojem, že se se spisovým materiálem ani neseznámily, že nechápou, co znamená důkaz, nebo rozdíl mezi účastníkem a svědkem.
Ozval jsem se proto i dvěma právníkům, kteří měli dle údajů Ministerstva "spravedlnosti" poskytovat bezplatnou právní pomoc obětem trestných činů, ale jeden se mi neozval vůbec a druhý si řekl o 2408 Kč na hodinu.
Pak jsem chtěl sám napsat do Štrasburku k mezinárodnímu soudu, ale to, jak jsem zjistil, nemohu, protože bych ještě musel vyčerpat poslední možnost na území ČR a to obrátit se na Ústavní soud, jenže to jako občan také nesmím. Musím být povinně zastupován advokátem a na toho nemám peníze. Takže bez peněz se tady práva prostě nedovolám.
Jedná se tedy o rozsáhlé selhání Policie ČR i Státního zastupitelství. Teprve později jsem se dozvěděl na kauzách od Aleny Vitáskové, že Státní zastupitelství opravdu hnije zaživa a můj případ není nic vyjímečného.
Troufnou si na to Vaši právníci ?