Obecná diskuse o všem nějak souvisejicím s naší věcí
Pravidla fóra
Než cokoli napíšete, prosíme, prostudujte si zdejší stručnou (N)etiketu (přímý odkaz ZDE), na jejíž neznalost nebude brán při případném řešení problému zřetel. Děkujeme. Tým fóra ETIQ.CZ, z.s.
Než cokoli napíšete, prosíme, prostudujte si zdejší stručnou (N)etiketu (přímý odkaz ZDE), na jejíž neznalost nebude brán při případném řešení problému zřetel. Děkujeme. Tým fóra ETIQ.CZ, z.s.
- Martin Mojmír
- ETIQ.CZ, z.s.
Tak lidem se většinou otevírají oči, až když už pro ně bývá pozdě. Je to takový standard. Čím hmotně bohatší / nemocnější člověk chce být a je, tím nižší je také pravděpodobnost jeho (možného) "odprogramování". Krásně to jde vidět na diskusích mezi různými společenskými vrstvami. O čem si hmotně níže postavený člověk asi tak může povídat s člověkem hmotně zaobalenějším? O ničem moc... Srovnat to lze např. s prvním dílem filmu Matrix, kde z něj odpojují pouze lidi do určitého věku. Čím starší člověk se dozví pravdu, respektive čím vyšší na něj bude dopadat bio-sociální tlak, tím vyšší je pravděpodobnost jeho psychického kolapsu. Ovšem není to jen o věku, je to zejména o úrovni jeho fanatismu. Jeho slepé víry v současné mechanismy.
Fajn, představte nám Váš model nového globálně-ekonomického modelu. Třeba bude pokročilejší než NL/RBE (Ekonomika založená na přírodních zákonech / zdrojích) a dáte nám tak příležitost postoupit zase o krom dále. Toto není ironie, myslím to vážně, jsem zvědavý.
Fajn, představte nám Váš model nového globálně-ekonomického modelu. Třeba bude pokročilejší než NL/RBE (Ekonomika založená na přírodních zákonech / zdrojích) a dáte nám tak příležitost postoupit zase o krom dále. Toto není ironie, myslím to vážně, jsem zvědavý.
Jsem odpovědný za to, co řeknu a učiním; nemohu být ale už odpovědný za to, jak to kdo pochopí. Chceš-li mít názor, předpokládej; chceš-li vědět, zeptej se.
- Annabellee
- Nový diskutér
-
Promiňte, doufám, že se Vás nedotkne pár otázek, když už je toto fórum primárně určené k jejich zodpovídání. Zvědavost mi nedá, abych se nezeptala, z jakého důvodu si myslíte, že v sobě nemám jasno a neměla bych se vyjadřovat k ničemu, co zde píše někdo jiný? Abych řekla pravdu, tak i když jsem četla pravidla i netiketu, jasno nemám především v tom, co se od členů de facto očekává?
( Pravděpodobně "nemluvit o vlastních názorech" nýbrž "konstatovat fakta". Subjektivně je to totéž, ale lépe to zní .)
( Pravděpodobně "nemluvit o vlastních názorech" nýbrž "konstatovat fakta". Subjektivně je to totéž, ale lépe to zní .)
- Annabellee
- Nový diskutér
-
Tak jsem teď tři a půl hodiny psala o své představě, pak jsem klikla na Úplný editor a náhled a celé se to smazalo. Je to pryč. Tak já fakt nevím. Asi jsem dementní a jdu se spláchnout do záchodu.
- SilenyAnanda
- Nový diskutér
-
SilenyAnanda napsal:Je smutnou pravdou že kdo nedokáže být šťastný a v hojnosti všeho v současnosti, nedokáže to ani nikdy v budoucnu.
I když poměrně přesně víme, co chceme? Teď tím myslím konkrétní osoby, ne lidi obecně.
Tedy člověk řešící mystiku nehledá to co by mělo nastat pro druhé, protože jim nechává volbu toho aby si to mohli najít sami. Ale psychologicko filosofickou cestou zkoumání sebe sama a světa z počátku z jakýchkoliv příčin, ale posléze z radosti s poznání dospěje k tomu, že je naprosto svobodný a že může dělat cokoliv v čem si sám najde smysluplnost, kterou mu nikdo neurčuje a která není ani nikým určena a to co chce, ví že už to má a že to nedosáhne změnou okolního světa, ale sebe sama, protože ví, že to co nastane, anebo i je je něco za co bude muset nějak platit a že i za to platí, ale ví, že prostředky k tomu aby mohl platit vždycky má a tedy jen řeší to jaký způsob placení je pro něj nejvhodnější a zda placení je doopravdy placením. Otázka je v tom že lidé ani ve skutečnosti nevědí co vlastně chtějí a nedokážou být sami se sebou. Jenže když řeknu platit, tak lidé mají na mysli hned peníze, jenže ve skutečnosti se penězi neplatí protože peníze jsou jen imaginární hodnota platby nějakého velmi relativního ohodnocení čehokoliv a to třeba jako jakou cenu má láska, nebo přátelství, či jaká je míra vašeho zotročení, anebo cena zabitého zvířete a jeho bolesti, aby se lidé mohli najíst. V Americe mrtví indián byl dobrý indián a bůvoli zabírali místo kravám kolonizátorů a nikdo tedy neřešil cenu života indiánů a bůvolů a cenu jejich utrpení když je západní způsob myšlení odsoudil na odstřel to nikdo neřešil ale kolonizátoři řešili jakou cenu má kuluka střelného prachu a všech dalších prostředků na likvidaci indiánů a bůvolů když v divočině a anarchismu indiánského způsobu myšlení začali zavádět svůj pořádek. Jenže lidé pořád hledají kdo a jací oligarchové, či ilumináti, bohové, šéfové, nebo pravičáci, či levičáci je zotročují, ale nikdo je zotročit nemůže, protože jen člověk může zotročit sám sebe, zvíře nikoliv a nic takového ani nepotřebuje .
Pokud chcete postavit dům nové svobodné společnosti, třeba bez peněz dbejte toho abyste nevybudovali jen nový způsob vězení sama sebe. Člověk nemocný svou představou své nesvobody bude nesobodný v jakmkoli domě který si postaví a naopak člověk svobodný bude svobodným i v domě ktzerý nazýváme vězením . Žil jsem v alternativních komunitách několik let a tak vím o če mluvím . Protože všude tam kde se proti něčemu vymezovali jen vytvořily jiný způsob toho co jim vadilo jinde .
Lidé jsou naprosto svobodné bytosti, které nic zotročit nemůže, jenže o lidé o tom většinou nevědí a bojí se své svobody i její ceny, což je zodpovědnost za to aby dokázali být šťastní a nebránili štěstí jiných. Lidé nedokáží být hlavně sami šťastní protože pohoda, štěstí a radost z bytí jim není vlastní z toho důvodu, že každý člověk i když je stejným jako člověk druhý ve smyslu svého člověčenství je zároveň i nějak jinak specificky odlišný. Proto nelze napsat a určit a ani naučit způsob jak být šťastným a spokojeným. K tomu si musí každý najít tu svou cestu odlišnou od cest jiných. A je dobře, že nic takového určeno není, protože bychom pak tím byli determinováni. Každý člověk má právo na to být šťastný stejně tak jako nešťastný a může se svou svobodou nakládat jakkoliv a třeba i k vlastnímu zničení. Vnější svět ve skutečnosti vytváří každý z nás lidí podle toho co jak je schopen vnímat a čím chce svět mít ovšem se všemi důsledky z toho plynoucími a proto vnější svět je jen odrazem a zrcadlením toho co je v naší mysli. Pokud sami nejsme schopni porozumět světu a druhým a máme v sobě jen málo lásky tak těžko můžeme očekávat, že nám svět bude rozumět a lásku nám dávat. Jen člověk má schopnost představit si Boha a proto se jím může i stát, ale neexistuje a ani nemůže existovat návod na to jak to udělat, protože každý to může udělat, ale musí si k tomu najít jen vylučně sám tu svou cestu odlišnou od cest jiných. Lidé, ale nehledají své štěstí a radost, ale způsob jak se zbavit svého neštěstí a neradosti a nehledají bohy aby se jimi stali, ale hledají bohy, které by je zbavili jejich neštěstí a neradosti a potažmo jejich nesvobody . Pokud kdokoliv z lidí přejímá štěstí, praidla a smysluplnost někeho jiného tak hledá jen jak neýát sám sebou a jak se nechat zotročit někým jiným. Člověku, který nedokáže vyvářet svou radost a štěstí nezbývá než otročit někomu, neb něčemu jinému tím, že vytváří štěstí, nebo neštěstí jiných lidí a jejich víře, snaze, anebo jejich představám a ideálům .
Chtěl jsem se omluvit Martine, nebyl čas rychle reagovat na Tvůj zajímavý podmětný příspěvek. Tedy odpovím jak tobě Martine a i když ne na vše, ale místo toho odpovím i Anabelle i Mauserovi společně, ale musím více specifikovat sama sebe, aby mi bylo lépe porozuměno, tedy specifikovat lépe způsob svého myšlení, protože je poněkud dost odchylný od běžného průměru .
Možná by bylo dobré předeslat, že problémem Anebelle a většiny lidí je především to, že se jim něco nelíbí a s něčím jsou niterně silně nespokojeni vzhledem ke své vlastní specifické situaci a pro svůj vlastní osobitý pohled na věc a způsob svého nazírání a chápání sama sebe i obecné reality a hledají nejdříve jak změnit to co se jim nelíbí a prostředky k tomu, aniž by nejprve hledali obecnou souvztažnost obecné reality a toho jak jí chápou a co od ní vlastně očekávají, očekávat vlastně chtějí a jakou ji vlastně požadují mít. Jinými slovy mystika je specifický způsob pohledu na sebe sama i na obecnou realitu a aniž by sebe sama hodnotila jako něco horšího, nebo lepšího, než jakýkoliv jiný způsob vnímání sebe sama, či jakýkoliv jiný pohled na realitu obecně. Říká ale, že jakýkoliv konstrukt abstraktní představy čím jsem, tedy čím je Já, tedy introvertno a čím je obecná realita tedy extrovertno, ale i souvztažnost mezi tím je způsob poznávání všech bytostí, které jsou schopny abstraktního myšlení a že to poznání nemůže být nikdy dokonalé a je jen neustálým procesem, který pro ně končí až jejich smrtí. Mystika ovšem, ale také upozorňuje na to, že těžko mohu dělat správná rozhodnutí a o něco se smysluplně snažit, anebo usilovat, když nemám jasno kdo jsem a čím jsem a jaký mám smysl a účel a nevím ani do jaké míry jsem tím omezen nebo tedy determinován sám sebou, nebo extrovertní realitou a jaká je mezi tím souvztažnost. Lidé jsou potom i v dospělosti stále jen vlastně malými dětmi a bojí se svého vlastního stínu, tedy své blbosti, omezenosti a entropie, kterou nutně mít musí, protože i to z čeho vznikli ji má, mají strach ze své odvrácené strany mesíce , tedy z toho na co se dívat nechtějí, vidět si zakazují a proto to ani nedokáží chápat. Lidé vznikli jen z proměnlivého stavu entropie a řádu a sami jsou jen procesem neustálé přeměny v procesu neustálých přeměn a svým myšlením i zdravotním stavem se pohybují jen neustále víc, či méně v entropii na úkor své antientropie a naopak a brání zuby nehty většinou jen řád svůj i světa a smysluplnost obojího na úkor své nesmysluplnosti a entropie. Už tento pohled na svět a způsob uvažovaní je myslím dost sebe zraňující a uvažte každý sám za sebe zda se dokážete zasmát své vlastní blbosti a zda vám vadí, nebo nevadí pokud se Vám pro to směje někdo jiný . Už to co zde jen píši a že vůbec dýchám, nebo že mohu být ze své vůle šťastným bezdomovcem budou lidé považovat pro sebe za nemožné, směšné a absurdní a budou mne mít za blbce .
Pokud Já jako jedinec nevím kdo jsem a čím jsem a jaká je moje souvztažnost k realitě a čím je i realita pak není divu, že mám ze všeho především jen strach a prioritně řeším co mně ohrožuje, nebo ohrozit může a hledám proti tomu prostředky, jak zabránit budoucímu možnému zlu a jak se proti tomu pojistit. Pokud je ve mně strach tak se dívám na svět očima strachu a myslím si, že všichni se dívají na svět očima strachu a hledám pro to i důkazy a chi vidět a tedy i vidím oprávněnost svého strachu. Ve světě pak naálézám ze všeho strach a to i z lásky a radosti a ve všem tedy strach nalézám a všechno mi strach vrací a oplácí. Jsem zajatsem vlastního strachu a mohu být stejně tak zajatcem vlastního dobra, nebo vlastní slabosti, nedostatčnosti a nedokonalosti . Jsem jako člověk na procházce lesem a podle své fantaie pak vidím les plný strašidel a zlýc loupežníků anebo les andělů s půříliš strmími srázy, které nedokáži zdolat. Když nevím kým jsem a čím jsem ak ani nemohu být sám sebou protože jen nepřejímám myšlení jiných lidí buď s pohodlnosti, nebo ze strachu před čímkoliv a třeba jen ze strachu ze svého vlastního stínu. Mystika Také říká že lidé, kteří nehledají kdo jsou a čím je realita ještě nenalezli dostatek jistoty v sobě samém a tedy nenalezli ani řád a smysluplnost svého chování, když přejímají obecně daná pravidla kohokoliv a tedy i mystiky samé, ale říká, že konečným poznáním neustálého procesu sebepoznávání se je určitá relativně daná hranice pro každého trochu jinak za níž člověk poznává, že realita umožňuje de-fakto cokoliv ovšem za určitých předpokladů a tedy umožňuje i absolutní svobodu člověka a ovšem i jeho relativní absolutní moc, nad čímkoliv drženou v rovnováze jeho relativní zdánlivou bezmocností. Tedy jak jsi správně pochopil Martine ve svých úvahách, tedy správně vzhledem k vnímání mystiky, tak svět i mi lidé v něm a naše místo je to jak velkou, nebo malou máme fantazii. A můžeme si představovat a tím vlastně vytvářet cokoliv, tedy i můžeme si vytvářet představu světa jak hororu kdy to bez peněz nejde a kde za vše mohou jen mocní oligarchové, kteří nás mocí peněz ovládají. Anebo můžeme fantazírovat o světě, kde si uvědomíme, že i mi si chceme vládnout a myslíme si, že místo toho abychom měnili sebe sama musíme změnit i svět. Hledáme tedy pravidla jak změnit svět a jak ho udělat bez peněz, ale nezměnili jsme důvod toho proč potřebujeme peníze a hledáme svět bez peněz a strachu a násilí, ale strach je v nás stejně tak jako násilí a ne v tom co měníme, nebylo by tedy lépe hledat raději příčiny násilí a strachu v nás samotných ?
Tedy hnutí Zeitgeist pokud jsem to správně napsal odmítá náboženství, což je v pořádku. Slovo mnohovýznamové Mystika, je ovšem základem všech náboženství světa a náboženství je absurdním zkreslením, nebo jen jinou formou mystiky. Mystika je něco pod čím si obyčejný člověk představí nějaké tajemno a záhadno spojované s esoterikou, tedy tajemnou naukou předávanou zasvěcenými vyvoleným, jenže co je věda ? Je to vlastně totéž. Omlouvám se, ale protože zde prezentuji způsob myšlení mystiky, tak myslím, že by bylo dobré pro lepší pochopení alespoň velmi stručně naznačit oč jde.
Mystika je v podstatě věda dávnověku a začala postupně se vznikem schopnosti abstraktního myšlení. Nemusím vysvětlovat proč a jak vznikaly různé představy předků, šamanismu a náboženství. Mystika se ale od náboženského myšlení záhy odklonila a vyšla z předpokladu, že souhrn všeho, tedy veškerá realita je pozorována smysli a myslí, tedy je pozorována a tedy na jedné straně je pozorované a na druhé straně je pozorovatel a z toho předpokladu pak s pomocí aplikované filosofie jejím přetvářením a pomocí všech dostupných prostředků a možností individuální mysli, tedy i všech přejatých a získaných znalostí a s pomocí meditace, tedy pozorováním pochodů mysli a jejího fungovaní i za vlastním myšlenkovým procesem (meditace je de-fakto zastavení asociace myšlenek za stavu zachování bdělého pozorování pozadí mysli) vzniká takto propojením introvertního pozorovaného myšlenkového světa a světa vnějšího reálného, zcela specifická a ojedinělá stavba integrace hledaní sebepoznání a tedy i vlastní identity toho kdo jsem Já a tím ovšem i identity a poznání toho čím je realita extrovertní. Svým způsobem je mystika hlubinnou sondou do psylochogie a procesu myšlení na základě získaných znalostí a filosofie mystiky i filosofie obecné. Mystika je snahou o konečné logické a smysluplné pochopení reality sebe sama i světa a pracuje jak s logikou tak s emocemi a všemi prostředky a schopnostmi mysli jaké má. Dříve či později však dospěje k paradoxu toho, že smysluplnost odpovědi na otázky toho co hledá a na co se táže záleží právě na tom do jaké míry je smysluplná otázka sama o sobě . Jinými slovy abych si mohl přesně správě odpovědět, tak se musím přesně správně zeptat, tedy to je to samé, že abych se mohl správně zeptat tak už vlastně musím odpověď znát. Ale pokud odpověď znám pak se na ni přeci nemusím ptát. Tedy Mystik začne postupovat vylučovací metodou a zřekne se všech svých předchozích fantazií a logických dedukcí i všeho očekávání o tom co by chtěl v odpovědi na obecnou teorii všeho mít, nebo jakou by ji chtěl mít, protože dřív či později pochopení že jen tohle všechno co chtěl mít nebo vidět na obecné teorii všeho, mu bránilo ji nalézt, vidět a pochopit. Tedy prost všeho očekávání a veškeré touhy s myslí zbavené od veškerého zla i dobra. S myslí klidnou a rozvážnou očištěnou od veškerých představ a s použitím citu, logiky a své fantazie vycházející, z jeho dosavadních znalostí a možností s myslí od všeho oproštěnou a neomezenou jakýmkoliv jejím vymezením musí hledat aby nalezl hranici kde končí všechny rozpory a všechny otázky jak a proč, protože jsou zodpovězeny. To co mystik nalezne je totéž co i vy máte před nosem nic jiného najít ani nemůže, ale vy si svou příliš malou nebo velkou fantazií většinou bráníte tomu to tam i vidět protože to chcete mít něčím jiným podle svých představ o tom co je dobro a zlo a jaké je smysluplnost čehokoli, anebo i není. Ať zkoumáte důsledně cokoliv, třeba kapku vody, nebo let ptáka po obloze dojdete nakonec ke stejnému poznání, ať jste třeba černoch, indián, cikán, žid, číńan, nebo evropan a to k tomu co řekl třeba myslím si že to byl Ramakrišna a to že pokud by si kráva představovala boha a z nějakého důvodu ho potřebovala, tak ba si představila boha jako krávu s vlastnostmi krávy. Jen člověk má schopnost vytvořit tak abstraktní představu se vším co to obnáší tedy představu Vědce nebo Boha, že jen člověk se může vědcem, nebo Bohem stát . Tedy člověk jako druh vyspělého racionálního uvažování sám sobe si vědomí jako doposud jediný tvor známív našem vesmíru a světě . Ovšem racionalita jeho myšlení mu umožňuje dělat takové hluboce smysluplné nesmysli, ,které by nic jiného a nikoho jiného napadnout nemohli jako jako války, počítače, letadla, humanitární bombardování, jaderné elektrárny se svým odpadem a atomové bomby . Člověk může opravdu cokoliv a jen sám za to může nést odpovědnost a proto ji nese.
Svobodní můžete být jen svou lastní svobodou a ne svobodou někoho jiného. A bohem se nikdy nestanete pokud budete přijímat a Božství někoho jiného, anebo něčeho jiného .
I když poměrně přesně víme, co chceme? Teď tím myslím konkrétní osoby, ne lidi obecně.
Tedy člověk řešící mystiku nehledá to co by mělo nastat pro druhé, protože jim nechává volbu toho aby si to mohli najít sami. Ale psychologicko filosofickou cestou zkoumání sebe sama a světa z počátku z jakýchkoliv příčin, ale posléze z radosti s poznání dospěje k tomu, že je naprosto svobodný a že může dělat cokoliv v čem si sám najde smysluplnost, kterou mu nikdo neurčuje a která není ani nikým určena a to co chce, ví že už to má a že to nedosáhne změnou okolního světa, ale sebe sama, protože ví, že to co nastane, anebo i je je něco za co bude muset nějak platit a že i za to platí, ale ví, že prostředky k tomu aby mohl platit vždycky má a tedy jen řeší to jaký způsob placení je pro něj nejvhodnější a zda placení je doopravdy placením. Otázka je v tom že lidé ani ve skutečnosti nevědí co vlastně chtějí a nedokážou být sami se sebou. Jenže když řeknu platit, tak lidé mají na mysli hned peníze, jenže ve skutečnosti se penězi neplatí protože peníze jsou jen imaginární hodnota platby nějakého velmi relativního ohodnocení čehokoliv a to třeba jako jakou cenu má láska, nebo přátelství, či jaká je míra vašeho zotročení, anebo cena zabitého zvířete a jeho bolesti, aby se lidé mohli najíst. V Americe mrtví indián byl dobrý indián a bůvoli zabírali místo kravám kolonizátorů a nikdo tedy neřešil cenu života indiánů a bůvolů a cenu jejich utrpení když je západní způsob myšlení odsoudil na odstřel to nikdo neřešil ale kolonizátoři řešili jakou cenu má kuluka střelného prachu a všech dalších prostředků na likvidaci indiánů a bůvolů když v divočině a anarchismu indiánského způsobu myšlení začali zavádět svůj pořádek. Jenže lidé pořád hledají kdo a jací oligarchové, či ilumináti, bohové, šéfové, nebo pravičáci, či levičáci je zotročují, ale nikdo je zotročit nemůže, protože jen člověk může zotročit sám sebe, zvíře nikoliv a nic takového ani nepotřebuje .
Pokud chcete postavit dům nové svobodné společnosti, třeba bez peněz dbejte toho abyste nevybudovali jen nový způsob vězení sama sebe. Člověk nemocný svou představou své nesvobody bude nesobodný v jakmkoli domě který si postaví a naopak člověk svobodný bude svobodným i v domě ktzerý nazýváme vězením . Žil jsem v alternativních komunitách několik let a tak vím o če mluvím . Protože všude tam kde se proti něčemu vymezovali jen vytvořily jiný způsob toho co jim vadilo jinde .
Lidé jsou naprosto svobodné bytosti, které nic zotročit nemůže, jenže o lidé o tom většinou nevědí a bojí se své svobody i její ceny, což je zodpovědnost za to aby dokázali být šťastní a nebránili štěstí jiných. Lidé nedokáží být hlavně sami šťastní protože pohoda, štěstí a radost z bytí jim není vlastní z toho důvodu, že každý člověk i když je stejným jako člověk druhý ve smyslu svého člověčenství je zároveň i nějak jinak specificky odlišný. Proto nelze napsat a určit a ani naučit způsob jak být šťastným a spokojeným. K tomu si musí každý najít tu svou cestu odlišnou od cest jiných. A je dobře, že nic takového určeno není, protože bychom pak tím byli determinováni. Každý člověk má právo na to být šťastný stejně tak jako nešťastný a může se svou svobodou nakládat jakkoliv a třeba i k vlastnímu zničení. Vnější svět ve skutečnosti vytváří každý z nás lidí podle toho co jak je schopen vnímat a čím chce svět mít ovšem se všemi důsledky z toho plynoucími a proto vnější svět je jen odrazem a zrcadlením toho co je v naší mysli. Pokud sami nejsme schopni porozumět světu a druhým a máme v sobě jen málo lásky tak těžko můžeme očekávat, že nám svět bude rozumět a lásku nám dávat. Jen člověk má schopnost představit si Boha a proto se jím může i stát, ale neexistuje a ani nemůže existovat návod na to jak to udělat, protože každý to může udělat, ale musí si k tomu najít jen vylučně sám tu svou cestu odlišnou od cest jiných. Lidé, ale nehledají své štěstí a radost, ale způsob jak se zbavit svého neštěstí a neradosti a nehledají bohy aby se jimi stali, ale hledají bohy, které by je zbavili jejich neštěstí a neradosti a potažmo jejich nesvobody . Pokud kdokoliv z lidí přejímá štěstí, praidla a smysluplnost někeho jiného tak hledá jen jak neýát sám sebou a jak se nechat zotročit někým jiným. Člověku, který nedokáže vyvářet svou radost a štěstí nezbývá než otročit někomu, neb něčemu jinému tím, že vytváří štěstí, nebo neštěstí jiných lidí a jejich víře, snaze, anebo jejich představám a ideálům .
Chtěl jsem se omluvit Martine, nebyl čas rychle reagovat na Tvůj zajímavý podmětný příspěvek. Tedy odpovím jak tobě Martine a i když ne na vše, ale místo toho odpovím i Anabelle i Mauserovi společně, ale musím více specifikovat sama sebe, aby mi bylo lépe porozuměno, tedy specifikovat lépe způsob svého myšlení, protože je poněkud dost odchylný od běžného průměru .
Možná by bylo dobré předeslat, že problémem Anebelle a většiny lidí je především to, že se jim něco nelíbí a s něčím jsou niterně silně nespokojeni vzhledem ke své vlastní specifické situaci a pro svůj vlastní osobitý pohled na věc a způsob svého nazírání a chápání sama sebe i obecné reality a hledají nejdříve jak změnit to co se jim nelíbí a prostředky k tomu, aniž by nejprve hledali obecnou souvztažnost obecné reality a toho jak jí chápou a co od ní vlastně očekávají, očekávat vlastně chtějí a jakou ji vlastně požadují mít. Jinými slovy mystika je specifický způsob pohledu na sebe sama i na obecnou realitu a aniž by sebe sama hodnotila jako něco horšího, nebo lepšího, než jakýkoliv jiný způsob vnímání sebe sama, či jakýkoliv jiný pohled na realitu obecně. Říká ale, že jakýkoliv konstrukt abstraktní představy čím jsem, tedy čím je Já, tedy introvertno a čím je obecná realita tedy extrovertno, ale i souvztažnost mezi tím je způsob poznávání všech bytostí, které jsou schopny abstraktního myšlení a že to poznání nemůže být nikdy dokonalé a je jen neustálým procesem, který pro ně končí až jejich smrtí. Mystika ovšem, ale také upozorňuje na to, že těžko mohu dělat správná rozhodnutí a o něco se smysluplně snažit, anebo usilovat, když nemám jasno kdo jsem a čím jsem a jaký mám smysl a účel a nevím ani do jaké míry jsem tím omezen nebo tedy determinován sám sebou, nebo extrovertní realitou a jaká je mezi tím souvztažnost. Lidé jsou potom i v dospělosti stále jen vlastně malými dětmi a bojí se svého vlastního stínu, tedy své blbosti, omezenosti a entropie, kterou nutně mít musí, protože i to z čeho vznikli ji má, mají strach ze své odvrácené strany mesíce , tedy z toho na co se dívat nechtějí, vidět si zakazují a proto to ani nedokáží chápat. Lidé vznikli jen z proměnlivého stavu entropie a řádu a sami jsou jen procesem neustálé přeměny v procesu neustálých přeměn a svým myšlením i zdravotním stavem se pohybují jen neustále víc, či méně v entropii na úkor své antientropie a naopak a brání zuby nehty většinou jen řád svůj i světa a smysluplnost obojího na úkor své nesmysluplnosti a entropie. Už tento pohled na svět a způsob uvažovaní je myslím dost sebe zraňující a uvažte každý sám za sebe zda se dokážete zasmát své vlastní blbosti a zda vám vadí, nebo nevadí pokud se Vám pro to směje někdo jiný . Už to co zde jen píši a že vůbec dýchám, nebo že mohu být ze své vůle šťastným bezdomovcem budou lidé považovat pro sebe za nemožné, směšné a absurdní a budou mne mít za blbce .
Pokud Já jako jedinec nevím kdo jsem a čím jsem a jaká je moje souvztažnost k realitě a čím je i realita pak není divu, že mám ze všeho především jen strach a prioritně řeším co mně ohrožuje, nebo ohrozit může a hledám proti tomu prostředky, jak zabránit budoucímu možnému zlu a jak se proti tomu pojistit. Pokud je ve mně strach tak se dívám na svět očima strachu a myslím si, že všichni se dívají na svět očima strachu a hledám pro to i důkazy a chi vidět a tedy i vidím oprávněnost svého strachu. Ve světě pak naálézám ze všeho strach a to i z lásky a radosti a ve všem tedy strach nalézám a všechno mi strach vrací a oplácí. Jsem zajatsem vlastního strachu a mohu být stejně tak zajatcem vlastního dobra, nebo vlastní slabosti, nedostatčnosti a nedokonalosti . Jsem jako člověk na procházce lesem a podle své fantaie pak vidím les plný strašidel a zlýc loupežníků anebo les andělů s půříliš strmími srázy, které nedokáži zdolat. Když nevím kým jsem a čím jsem ak ani nemohu být sám sebou protože jen nepřejímám myšlení jiných lidí buď s pohodlnosti, nebo ze strachu před čímkoliv a třeba jen ze strachu ze svého vlastního stínu. Mystika Také říká že lidé, kteří nehledají kdo jsou a čím je realita ještě nenalezli dostatek jistoty v sobě samém a tedy nenalezli ani řád a smysluplnost svého chování, když přejímají obecně daná pravidla kohokoliv a tedy i mystiky samé, ale říká, že konečným poznáním neustálého procesu sebepoznávání se je určitá relativně daná hranice pro každého trochu jinak za níž člověk poznává, že realita umožňuje de-fakto cokoliv ovšem za určitých předpokladů a tedy umožňuje i absolutní svobodu člověka a ovšem i jeho relativní absolutní moc, nad čímkoliv drženou v rovnováze jeho relativní zdánlivou bezmocností. Tedy jak jsi správně pochopil Martine ve svých úvahách, tedy správně vzhledem k vnímání mystiky, tak svět i mi lidé v něm a naše místo je to jak velkou, nebo malou máme fantazii. A můžeme si představovat a tím vlastně vytvářet cokoliv, tedy i můžeme si vytvářet představu světa jak hororu kdy to bez peněz nejde a kde za vše mohou jen mocní oligarchové, kteří nás mocí peněz ovládají. Anebo můžeme fantazírovat o světě, kde si uvědomíme, že i mi si chceme vládnout a myslíme si, že místo toho abychom měnili sebe sama musíme změnit i svět. Hledáme tedy pravidla jak změnit svět a jak ho udělat bez peněz, ale nezměnili jsme důvod toho proč potřebujeme peníze a hledáme svět bez peněz a strachu a násilí, ale strach je v nás stejně tak jako násilí a ne v tom co měníme, nebylo by tedy lépe hledat raději příčiny násilí a strachu v nás samotných ?
Tedy hnutí Zeitgeist pokud jsem to správně napsal odmítá náboženství, což je v pořádku. Slovo mnohovýznamové Mystika, je ovšem základem všech náboženství světa a náboženství je absurdním zkreslením, nebo jen jinou formou mystiky. Mystika je něco pod čím si obyčejný člověk představí nějaké tajemno a záhadno spojované s esoterikou, tedy tajemnou naukou předávanou zasvěcenými vyvoleným, jenže co je věda ? Je to vlastně totéž. Omlouvám se, ale protože zde prezentuji způsob myšlení mystiky, tak myslím, že by bylo dobré pro lepší pochopení alespoň velmi stručně naznačit oč jde.
Mystika je v podstatě věda dávnověku a začala postupně se vznikem schopnosti abstraktního myšlení. Nemusím vysvětlovat proč a jak vznikaly různé představy předků, šamanismu a náboženství. Mystika se ale od náboženského myšlení záhy odklonila a vyšla z předpokladu, že souhrn všeho, tedy veškerá realita je pozorována smysli a myslí, tedy je pozorována a tedy na jedné straně je pozorované a na druhé straně je pozorovatel a z toho předpokladu pak s pomocí aplikované filosofie jejím přetvářením a pomocí všech dostupných prostředků a možností individuální mysli, tedy i všech přejatých a získaných znalostí a s pomocí meditace, tedy pozorováním pochodů mysli a jejího fungovaní i za vlastním myšlenkovým procesem (meditace je de-fakto zastavení asociace myšlenek za stavu zachování bdělého pozorování pozadí mysli) vzniká takto propojením introvertního pozorovaného myšlenkového světa a světa vnějšího reálného, zcela specifická a ojedinělá stavba integrace hledaní sebepoznání a tedy i vlastní identity toho kdo jsem Já a tím ovšem i identity a poznání toho čím je realita extrovertní. Svým způsobem je mystika hlubinnou sondou do psylochogie a procesu myšlení na základě získaných znalostí a filosofie mystiky i filosofie obecné. Mystika je snahou o konečné logické a smysluplné pochopení reality sebe sama i světa a pracuje jak s logikou tak s emocemi a všemi prostředky a schopnostmi mysli jaké má. Dříve či později však dospěje k paradoxu toho, že smysluplnost odpovědi na otázky toho co hledá a na co se táže záleží právě na tom do jaké míry je smysluplná otázka sama o sobě . Jinými slovy abych si mohl přesně správě odpovědět, tak se musím přesně správně zeptat, tedy to je to samé, že abych se mohl správně zeptat tak už vlastně musím odpověď znát. Ale pokud odpověď znám pak se na ni přeci nemusím ptát. Tedy Mystik začne postupovat vylučovací metodou a zřekne se všech svých předchozích fantazií a logických dedukcí i všeho očekávání o tom co by chtěl v odpovědi na obecnou teorii všeho mít, nebo jakou by ji chtěl mít, protože dřív či později pochopení že jen tohle všechno co chtěl mít nebo vidět na obecné teorii všeho, mu bránilo ji nalézt, vidět a pochopit. Tedy prost všeho očekávání a veškeré touhy s myslí zbavené od veškerého zla i dobra. S myslí klidnou a rozvážnou očištěnou od veškerých představ a s použitím citu, logiky a své fantazie vycházející, z jeho dosavadních znalostí a možností s myslí od všeho oproštěnou a neomezenou jakýmkoliv jejím vymezením musí hledat aby nalezl hranici kde končí všechny rozpory a všechny otázky jak a proč, protože jsou zodpovězeny. To co mystik nalezne je totéž co i vy máte před nosem nic jiného najít ani nemůže, ale vy si svou příliš malou nebo velkou fantazií většinou bráníte tomu to tam i vidět protože to chcete mít něčím jiným podle svých představ o tom co je dobro a zlo a jaké je smysluplnost čehokoli, anebo i není. Ať zkoumáte důsledně cokoliv, třeba kapku vody, nebo let ptáka po obloze dojdete nakonec ke stejnému poznání, ať jste třeba černoch, indián, cikán, žid, číńan, nebo evropan a to k tomu co řekl třeba myslím si že to byl Ramakrišna a to že pokud by si kráva představovala boha a z nějakého důvodu ho potřebovala, tak ba si představila boha jako krávu s vlastnostmi krávy. Jen člověk má schopnost vytvořit tak abstraktní představu se vším co to obnáší tedy představu Vědce nebo Boha, že jen člověk se může vědcem, nebo Bohem stát . Tedy člověk jako druh vyspělého racionálního uvažování sám sobe si vědomí jako doposud jediný tvor známív našem vesmíru a světě . Ovšem racionalita jeho myšlení mu umožňuje dělat takové hluboce smysluplné nesmysli, ,které by nic jiného a nikoho jiného napadnout nemohli jako jako války, počítače, letadla, humanitární bombardování, jaderné elektrárny se svým odpadem a atomové bomby . Člověk může opravdu cokoliv a jen sám za to může nést odpovědnost a proto ji nese.
Svobodní můžete být jen svou lastní svobodou a ne svobodou někoho jiného. A bohem se nikdy nestanete pokud budete přijímat a Božství někoho jiného, anebo něčeho jiného .
- Martin Mojmír
- ETIQ.CZ, z.s.
@Annabellee: V pořádku. Tak třeba hned v tom, co píšete teď.
Definice pojmu Názor: https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1zor
Dvě zcela rozdílné věci, které Vy slučujete dohromady pod jakousi subjektivitu, kdy jde ale ovšem opět jen o názor, nikoli fakt, což může představovat / konstruovat zásadní až kritická nepochopení, nejen osobní omyly či problémy. Názorově funguje například světová politika, přičemž můžeme pozorovat důsledky. Názorům je třeba se, pokud možno, vyhýbat; zvlášť v případě existence k dané záležitosti faktů, což jsou zpravidla vědecky a/nebo statisticky podložené skutečnosti. Rozdíl mezi názorem a faktem je obrovský, a to bez ohledu na názory jednotlivců či skupin, bez ohledu na náš souhlas či nesouhlas.
Fakt je tedy něco vědecky a/nebo statisticky vyzkoumaného a zopakovatelného (podloženého).
Proto nedoporučuji se vyjadřovat k ostatním, respektive říkat lidem, co mají, nebo nemají dělat, co si mají, nebo nemají myslet, pokud nehodláme a/nebo nechceme připustit existující fakta (nemáme jasno v sobě). Jak říkám, nemusíme s tím souhlasit, což faktum nijak neovlivní, ale může spíše vyvolávat zbytečné problémy, čemuž se chceme vyhýbat. Někdy je lépe na určité názory vůbec nereagovat.
Definice pojmu Fakt: https://cs.wikipedia.org/wiki/FaktAnnabellee píše:( Pravděpodobně "nemluvit o vlastních názorech" nýbrž "konstatovat fakta". Subjektivně je to totéž, ale lépe to zní .)
Definice pojmu Názor: https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1zor
Dvě zcela rozdílné věci, které Vy slučujete dohromady pod jakousi subjektivitu, kdy jde ale ovšem opět jen o názor, nikoli fakt, což může představovat / konstruovat zásadní až kritická nepochopení, nejen osobní omyly či problémy. Názorově funguje například světová politika, přičemž můžeme pozorovat důsledky. Názorům je třeba se, pokud možno, vyhýbat; zvlášť v případě existence k dané záležitosti faktů, což jsou zpravidla vědecky a/nebo statisticky podložené skutečnosti. Rozdíl mezi názorem a faktem je obrovský, a to bez ohledu na názory jednotlivců či skupin, bez ohledu na náš souhlas či nesouhlas.
Fakt je tedy něco vědecky a/nebo statisticky vyzkoumaného a zopakovatelného (podloženého).
Proto nedoporučuji se vyjadřovat k ostatním, respektive říkat lidem, co mají, nebo nemají dělat, co si mají, nebo nemají myslet, pokud nehodláme a/nebo nechceme připustit existující fakta (nemáme jasno v sobě). Jak říkám, nemusíme s tím souhlasit, což faktum nijak neovlivní, ale může spíše vyvolávat zbytečné problémy, čemuž se chceme vyhýbat. Někdy je lépe na určité názory vůbec nereagovat.
Jsem odpovědný za to, co řeknu a učiním; nemohu být ale už odpovědný za to, jak to kdo pochopí. Chceš-li mít názor, předpokládej; chceš-li vědět, zeptej se.
- Martin Mojmír
- ETIQ.CZ, z.s.
Není zač se omlouvat, reagujeme tehdy, když je to možné a potřeba. A také k tomu, k čemu cítíme potřebu se vyjádřit.SilenyAnanda píše:Chtěl jsem se omluvit Martine, nebyl čas rychle reagovat...
Hnutí Zeitgeist neodmítá náboženství, pouze je k náboženství skeptické, přičemž svůj skepticismus podkládá důkazy. Hnutí Zeitgeist a jeho myšlenkový tok naopak umožňuje komukoli v cokoli svobodně věřit. V Ekonomice založené na přírodních zákonech / zdrojích je prostor pro všechna náboženství, pokud tato nejsou proti lidskosti a nikomu či ničemu neubližují nebo nějak neškodí; ne, že není. Pouze o důležitých záležitostech rozhodují povětšinou vědečtí odborníci. Na základě faktů, v souladu s přírodními zákony a udržitelností. Skutečně doporučuji si nastudovat příručku, vše důležité je tam definováno.SilenyAnanda píše:Tedy hnutí Zeitgeist pokud jsem to správně napsal odmítá náboženství, což je v pořádku.
Jsem odpovědný za to, co řeknu a učiním; nemohu být ale už odpovědný za to, jak to kdo pochopí. Chceš-li mít názor, předpokládej; chceš-li vědět, zeptej se.
- Annabellee
- Nový diskutér
-
Myslím, Martine, že humor a nadsázka, jsou pro lidský život stejně důležité, jako fakta. K pochopení definice ve vikipedii je zapotřebí inteligence a logického myšlení. K pochopení humoru a nadsázky je nutná fantazie a smysl pro humor. Tvůrčí myšlení se musí opírat jak o fakta tak o fantazii - bez té by jen opakoval to, co díky své inteligenci, logickému uvažováni, analýze fakt a pozorovaných skutečností, jakož i schopnosti jejich syntézy ve své představivosti,vytvořil někdo jiný.
Vím o svém sklonu k ironii a omlouvám se každému, koho jsem se dotkla, nechtěla jsem a nechci tím nikomu ubližovat, jenom nejsem schopna myslet gigaracionálně a brát sebe a svět smrtelně vážně.
Kromě toho jsem úplný debil a negramotná blbka!!!!!!!!
Neměla jsem z toho h...záchodu vylézat.
Zase jsem si smazala, co víc jak dvě hodiny smolím. Neumím s tímto fórem zacházet. Proč, když kliknu na "Náhled", celé se to smaže????
Nerozumím tomu. Není tady k tomu nějaký návod? Pomozte mi, prosím.
Vím o svém sklonu k ironii a omlouvám se každému, koho jsem se dotkla, nechtěla jsem a nechci tím nikomu ubližovat, jenom nejsem schopna myslet gigaracionálně a brát sebe a svět smrtelně vážně.
Kromě toho jsem úplný debil a negramotná blbka!!!!!!!!
Neměla jsem z toho h...záchodu vylézat.
Zase jsem si smazala, co víc jak dvě hodiny smolím. Neumím s tímto fórem zacházet. Proč, když kliknu na "Náhled", celé se to smaže????
Nerozumím tomu. Není tady k tomu nějaký návod? Pomozte mi, prosím.
- Annabellee
- Nový diskutér
-
"Proto nedoporučuji se vyjadřovat k ostatním, respektive říkat lidem, co mají, nebo nemají dělat, co si mají, nebo nemají myslet, pokud nehodláme a/nebo nechceme připustit existující fakta (nemáme jasno v sobě). Jak říkám, nemusíme s tím souhlasit, což faktum nijak neovlivní, ale může spíše vyvolávat zbytečné problémy, čemuž se chceme vyhýbat. Někdy je lépe na určité názory vůbec nereagovat."
Bez ohledu na moji mdlou inteligenci si dovoluju pár otázek k výše uvedené citaci:
1/ Kde se, prosím, vyjadřuju k ostatním? Kde jim říkám, co maji dělat a co si mají myslet?
2/ Kde nepřipouštím existující fakta?
3/ Co konkrétně znamená "mít v sobě jasno"
4/ Proč se mnou máte problém? Ublížila jsem Vám něčím? Chcete, abych z tohoto fóra odešla?
Víte,mrzí mě to. Možná nemám jasno v sobě, dokonce ani nevím, jak takové jasno vypadá, ale fakt, že žena je taky člověk, je vědecky dokázaný a jasný jak facka. V tom, co píšu, mám též dokonalé jasno. A snažím se to jasno předat a vysvětlit, jak nejlépe umím.
Nechci, aby jste se do mě strefoval, nechci se začít bránit, protože nechci vyvolávat problémy.
Bez ohledu na moji mdlou inteligenci si dovoluju pár otázek k výše uvedené citaci:
1/ Kde se, prosím, vyjadřuju k ostatním? Kde jim říkám, co maji dělat a co si mají myslet?
2/ Kde nepřipouštím existující fakta?
3/ Co konkrétně znamená "mít v sobě jasno"
4/ Proč se mnou máte problém? Ublížila jsem Vám něčím? Chcete, abych z tohoto fóra odešla?
Víte,mrzí mě to. Možná nemám jasno v sobě, dokonce ani nevím, jak takové jasno vypadá, ale fakt, že žena je taky člověk, je vědecky dokázaný a jasný jak facka. V tom, co píšu, mám též dokonalé jasno. A snažím se to jasno předat a vysvětlit, jak nejlépe umím.
Nechci, aby jste se do mě strefoval, nechci se začít bránit, protože nechci vyvolávat problémy.
- Martin Mojmír
- ETIQ.CZ, z.s.
@Annabellee: Poněkud stále nerozumím Vaším omluvám a proč o sobě píšete tak, jak píšete? Nic takového si o Vás nemyslím. Jen odpovídám na Vaše otázky. Nebo jde o onu ironii? Vše jsem Vám již konkretizoval. Ne, nechci abyste z fóra odešla, není důvod.
Možná chybuji v tom, že Vám odpovídám a Vy si z mých reakcí berete jen to špatné? Pokud je to tak, pak se omlouvám, nemyslím to zle.
Co se týče odhlašování z fóra, při přihlašování si zatrhněte kolonku "Zapamatovat si mě". Pak se Vám to neodhlásí. Když se pak budete chtít odhlásit, budete moci ručně klikem vpravo nahoře na Váš login a následně "Odhlásit se".
Možná chybuji v tom, že Vám odpovídám a Vy si z mých reakcí berete jen to špatné? Pokud je to tak, pak se omlouvám, nemyslím to zle.
Co se týče odhlašování z fóra, při přihlašování si zatrhněte kolonku "Zapamatovat si mě". Pak se Vám to neodhlásí. Když se pak budete chtít odhlásit, budete moci ručně klikem vpravo nahoře na Váš login a následně "Odhlásit se".
Jsem odpovědný za to, co řeknu a učiním; nemohu být ale už odpovědný za to, jak to kdo pochopí. Chceš-li mít názor, předpokládej; chceš-li vědět, zeptej se.
- Annabellee
- Nový diskutér
-
Děkuji Vám, Martine, za radu. Opravdu moc. Dnes se mi to smazalo už čtyřikrát, navzdory tomu, že jsem přihlášená byla, neb se neodhlašuju a než jsem začla psát, schválně jsem si to zkontrolovala a prostě se ani nešlo přihlásit pro jistotu ještě jednou-nebylo tam přihlašovací políčko- to se tam objeví, až když se člověk odhlásí. Ale teď už snad bude vše ok.
Mrzelo by mě z fóra odejít. Konečně jsem našla inteligentní lidi, kteří smýšlejí stejně jako já a mohu s nimi o tom mluvit. Zatím jsem narážela na lidi sice inteligentní, ale zírající na mě s odjištěným mobilem v kapse s prstem na tlačítku SOS. S oblíbenými odborníky přednášejícími na YT, zas bohužel nemůžu hovořit.
(I když jednou-to jsem ještě neměla počítač ani internet-jsem neodolala a napsala prof.Kellerovi dopis. Neznala jsem ho, dokud mi náhodou nepřišly do ruky jeho "3 sociální světy" a "Abeceda prosperity".Byl to skutečný zázrak-četla jsem tam své vlastní myšlenky a názory jeden vedle druhého černé na bílém z pera profesora a vědce, který to studoval! Já do té doby o sociologii nevěděla nic. Zajímaly mě přírodní vědy, medicína,psychologie a ekologie. Žasla jsem, co se v tom světě sakra děje za absurdní šílenosti, až jsem došla k názoru, že šílená jsem já. Ty knížky mi zachránily život a chtěla jsem mu poděkovat.)
I Vám děkuji, že tu na fóru mohu zůstat. Teď můžu jít konečně spát. Píšu od včerejšího večera furt až do teď a už moc blábolím.
Mrzelo by mě z fóra odejít. Konečně jsem našla inteligentní lidi, kteří smýšlejí stejně jako já a mohu s nimi o tom mluvit. Zatím jsem narážela na lidi sice inteligentní, ale zírající na mě s odjištěným mobilem v kapse s prstem na tlačítku SOS. S oblíbenými odborníky přednášejícími na YT, zas bohužel nemůžu hovořit.
(I když jednou-to jsem ještě neměla počítač ani internet-jsem neodolala a napsala prof.Kellerovi dopis. Neznala jsem ho, dokud mi náhodou nepřišly do ruky jeho "3 sociální světy" a "Abeceda prosperity".Byl to skutečný zázrak-četla jsem tam své vlastní myšlenky a názory jeden vedle druhého černé na bílém z pera profesora a vědce, který to studoval! Já do té doby o sociologii nevěděla nic. Zajímaly mě přírodní vědy, medicína,psychologie a ekologie. Žasla jsem, co se v tom světě sakra děje za absurdní šílenosti, až jsem došla k názoru, že šílená jsem já. Ty knížky mi zachránily život a chtěla jsem mu poděkovat.)
I Vám děkuji, že tu na fóru mohu zůstat. Teď můžu jít konečně spát. Píšu od včerejšího večera furt až do teď a už moc blábolím.
- Martin Mojmír
- ETIQ.CZ, z.s.
Při použití tlačítka "Zapamatovat si mě" u přihlašování by se Vám již nemělo nic ztrácet. Případně je ještě možnost to napsat, před odesláním označit, CRTL+C, zkusit odeslat a když to nevyjde, znovu se přihlásit, CTRL+V a odeslat. Případně si to pro jistotu napsat stranou v nějakém kancelářském balíku. Jste první, kdo problémy s odhlašováním zaznamenal, s kolegou zkusíme situaci nějak nasimulovat a eventuálně ji vyřešit.
Nemyslím si, že blábolíte. Těšíme se, až si budeme moci Vaše vlastní pohledy přečíst. Pokud budete mít zájem, můžeme Vám k nim napsat, co si o nich myslíme, víme, popřípadě jak a zda to půjde nějak uplatnit. Každopádně určitě se podívejte na naší příručku, možná tam spousta věcí bude souviset s Vašimi pohledy a zkušenostmi.
Děkujeme.
Nemyslím si, že blábolíte. Těšíme se, až si budeme moci Vaše vlastní pohledy přečíst. Pokud budete mít zájem, můžeme Vám k nim napsat, co si o nich myslíme, víme, popřípadě jak a zda to půjde nějak uplatnit. Každopádně určitě se podívejte na naší příručku, možná tam spousta věcí bude souviset s Vašimi pohledy a zkušenostmi.
Děkujeme.
Jsem odpovědný za to, co řeknu a učiním; nemohu být ale už odpovědný za to, jak to kdo pochopí. Chceš-li mít názor, předpokládej; chceš-li vědět, zeptej se.
- Annabellee
- Nový diskutér
-
Zdravim vespolek. Byla jsem trochu mimo provoz, ale už jsem opět mezi vámi, abych se podělila o slíbenou koncepci udržitelného politicky- ekonomického systému. Na věc se dívam z trochu jiné strany než výše uvedený film - z hlediska technologického vývoje nemám příliš bujnou představivost ani iluze a mou parketou je spíš psychologie. Ale s ekonomikou zdrojů nejsem v nijakém rozporu a v jistém smyslu by jí moje představa mohla předcházet.
Své názory jsem si nechávala víceméně pro sebe. Nebylo kde hlásat svůj
ponurý pohled na svět a obavy, že soumrak lidstva již nastal, jen není
jisté, zda dříve přijde sebezáhuba ekologická, nebo ekonomická. Zdá se, že
značná část obyvatel vyspělých zemí to nevnímá, jsouc masakrována
ďábelským soukolím vydělávání a utrácení. V "civilizovaném" světě se
smysluplná práce stala jen okrajovým zdrojem obživy i životního
naplnění. Peníze, majetek a konzum všeho druhu jsou drogou a zdaleka ne pouze "rekreační".
Většina je na nich chorobně závislá - obětuje jim své myšlenky, zájmy, vztahy, čas i úsilí;
celý život zredukovala na kolotoč získávání peněz, nakupování a konzumace. Ovšem
závislost jako nozologická jednotka, ač zcela běžná, není nikdy NORMOU.
Nepřiznána a neléčena končívá často fatálně. O kvalitě života, lépe
řečeno nesmírném utrpení, které jedinec i jeho okolí v pozdějších
fázích závislosti prožívají, raději nemluvím.
Problém tkví v tom, že se mnozi z nás brání přiznat si
problém a nepřítelem jest každý, kdo si jej dovolí byť jen
naznačit. Strach ze života bez drogy činí pravdu pro naše vědomí
nepřijatelnou.
Svého času jsem se ve svých psychologických studiích problematikou závislosti dost zabývala, proto rozhodně nemohu říci, že řešení je bezbolestné.
V souvislosti s daným tématem nabízím pro zpestření krátké video, co o penězích soudí sociolog prof.Jan Keller:
https://www.youtube.com/watch?v=DKaweHWqFiY&sns=em
Představa Nobelovy ceny mě pobavila, neboť myslím, že problém lze poměrně prostým způsobem odstranit, ačkoli v současné euroamerické společnosti lpějící na jakési infantilní fikci absolutní svobody, která není zatížena zodpovědností ani ohledy na práva zbytku světa, mi je jasné, že prosadit onen způsob by nebylo jednoduché.
Abych tedy konečně začala být konkrétní:
Moje hypotéza udržitelného celosvětového ekonomicko-politického systému se opírá o pouhé 3 zákony. Tyto by platily pro veškeré lidské obyvatele planety Země stejně a bez nejmenších výjimek. O jejich dodržování, férovost a transparentnost ve všech sférách by se jaksi sama od sebe starala přirozená a obecně rozšířená vlastnost - lidská závist*.
1. Zákon o půdě a přírodním bohatství
Neexistovalo by soukromé či osobní vlastnictví žádné části zemského povrchu ani
přírodního bohatství pod ním a na něm. Toto by bylo majetkem příslušného státu a
pozemky pro výstavbu, zemědělství, služby atd. by stát pouze pronajímal. Nepronajaté
pozemky a krajina by byla všem volně přístupná. Těžba nerostných surovin by byla v rukou
státu a podřízena celosvětové koordinaci a plánování.
2. Zákon o progresivních daních, mzdovém a majetkovém stropu
Platila by se daň ze mzdy a daň z majetku. S jejich nárůstem by stoupalo procento
zdanění až po hodnotu 100% = mzdový i majetkový strop. Což by v žádném případě
neznamenalo nivelizaci mezd a majetku, pouze zamezilo nekonečnému a zbytečnému
hromadění kapitálu na jednom místě, jeho rovnoměrnějšímu rozložení ve společnosti.
Současný tlak na maximalizaci zisku za jakoukoli cenu** by přirozeně odpadl.
3. Zákon o disponování se ziskem soukromé firmy
Veškerý zisk soukromé firmy po odečtení výrobních nákladů a amortizace by byl rozdělen
na mzdy. Z čehož plyne a) majitelé firmy tudíž musí být zároveň zaměstnanci, aby mohli
participovat na zisku => nemohou logicky mít z časových
důvodů neomezené množství zaměstnaneckých poměrů
b) nebudou vznikat akciové a investiční společnosti a žádná forma
bezpracného zhodnocování kapitálu
c) základní kapitál firmy nebude navyšován ze zisku, leč výhradně -
jako součást majetku vlastníka - jeho soukromou investicí =>
celkový objem majetku soukromého majitele firmy zůstane
tentýž***.
Bude však možné perspektivní firmu rozšiřovat spoluúčastí státu.
d) vykořisťování práce zaměstnanců se při dodržování zmíněných
zákonů minimalizuje nebo se stane bezpředmětným
*Univerzálně platící majetkový strop by omezil korupci i majetkovou kriminalitu většího rozsahu, neboť peníze získané nekalým způsobem by nebylo jak uplatnit, aniž by to v okolí nevyvolalo zájem či podezření (vč.kontrolní návštěvy daňového úřadu ). Majetek přesahující povolenou hranici by podléhal 100% zdanění a de facto by se stalo zbytečné o něj usilovat. Ukradnu-li, dejme tomu, diamant Koh-i-noor, hádejte k čemu mi asi bude, nemohu-li jej zpeněžit ani ukazovat. Jediné, co mi tak přinese, je strach. Finanční a majetkové poměry, jejichž růst je omezen pevnou hranicí a není nekonečný, značně snižuje riziko vzniku závislosti, o které jsem se zmínila výše (mohu-li denně vypít toliko 2 deci vína, nikdy se ze mě alkoholik nestane).
Život neoddělitelně spojený s hmotným světem je jím ve všech ohledech limitován. Člověk je ve svých žádostech a spotřebě omezen přírodními zákony, jimi se řídící tělesnou schránkou a životním prostředím. Jediné, co dosud nepodléhalo omezení, je finanční růst, což jest v limitovaném světě nonsens vedoucí k záhubě, podobně jako maligní růst skupiny buněk vede ke smrti organismu. K symptomům chorobné závislosti patří vznik tolerance - lidově řečeno s jídlem roste chuť. A narůstá skutečně do zrůdných rozměrů, kdy nemocný udělá vše, aby svou drogu získal. Narkoman čóruje v obchodech a okrádá vlastní rodiče, alkoholik je schopen vypít manželčin parfém i nemrznoucí směs do ostřikovače, člověk závislý na deviantním sexu může znásilňovat a vraždit. Ten, jehož drogou jsou peníze a moc, je v krajním případě ochoten nechat plánovaně zlikvidovat 6/7-98% (dle různých zdrojů) světové populace.
**Maximalizace zisku se závislostí samozřejmě úzce souvisí. Podnikatelskému subjektu je naprosto lhostejné kdo a jakou cenu za ni zaplatí. Existuje bezpočet praktických příkladů - stačí se rozhlédnout kolem, pustit na 5 minut TV či rádio, koupit denní tisk, shlédnout pár dokumentů s příslušnou tematikou na YT, přečíst něco nezávislých článků o politice, ekonomii, sociologii, ekologii, zemědělství, průmyslu (vč. zábavního), školství, zdravotnictví, medicíně, psychologii... Jsou všude. Jíme, pijeme a dýcháme je. Netřeba citovat zdroje.
Namátkou: klamavá a agresivní reklama podepřená novými vědeckými výzkumy v oblasti psychologie, mainstreemová manipulace na všech frontách, obludné plýtvání veškerými zdroji, minimalizace výrobních nákladů (nekvalitní suroviny i zpracování,téměř bezplatná pracovní síla), obrovská nadvýroba spolu s likvidací neprodaného zboží, umělé zastarávání výrobků i technologií, znečištění životního prostředí vč.přírodních katastrof zaviněných člověkem, vyhynutí bezpočtu biologických druhů, devastace krajiny, neúčelná až život ohrožující farmakoterapie, vytváření nesmyslně stresujícího pracovního prostředí, nadbytečná, neproduktivní a nenaplňující práce, donucení k plýtvání, k nadměrné spotřebě a vyhazování použitelných produktů, k nezdravému způsobu života....A v neposlední řadě též vyvolávání občanských nepokojů a válečných konfliktů. Celá naše civilizace se podřizuje jedinému cíli - vytváření maximálních zisků. Bez stanovení jejich limitů jako živočišný druh v poměrně krátkém horizontu vyhyneme.
Je nad mé síly pochopit, že tato zcela zřejmá pravda podložená tolika jasnými důkazy mnohdy uniká i inteligentním a vzdělaným zástupcům druhu homo sapiens sapiens (člověk moudrý).
***Značný přínos tohoto zákona spatřuji ve skutečnosti, že z něj automaticky a nedirektivní cestou vyplyne návrat k drobnému podnikání a řemeslné výrobě. Nebude tendence vytvářet mamutí koncerny, jejichž činnost vytváří ideální podmínky k maximalizaci zisků a jejímu celosvětovému dopadu. Drobné podnikání by znamenalo rovnější perspektivy na trhu práce, slušnou a přiměřenou konkurenci, růst kvality práce a produktů, ústup od nečestných a podvodných praktik a neúcty k zákazníkovi, sladění nabídky s poptávkou, konec s plýtváním i tendenci k postupnému rozvoji lokální soběstačnosti.
Nejsem politolog - proto k vládě jen v krátkosti. I pro její členy by platily stejné zákony bez vyjímek, výhod a politické imunity. Mzda by řádově nepřevyšovala průměr a pravomoci by nebyly v rukou jednotlivce, ale skupiny odborníků. Tím by odpadli mocichtiví zlatokopové a bylo by místo pro ty, kterým jde o obecný prospěch. Vláda by samozřejmě byla celosvětová, ale se zastoupením jednotlivých států. Uplatňovala by se vzájemná solidarita a podpora rozvoje ekonomické soběstačnosti, zároveň však také kulturní, jazyková, společenská a náboženská autonomie.
V hrubém nástinu je to asi vše.
Na závěr bych ještě ráda zmínila jednu okolnost, ke které by daný systém pravděpodobně mohl směřovat díky přirozené (tentokrát nejen) lidské vlastnosti, což je pohodlnost. Neboť množství světských statků by nebylo nekonečné, nebyli by lidé tolik motivováni se za nimi slepě honit a snad by svoji pozornost obrátili k opravdovým hodnotám a naplňování vyšších sociálních pudů a potřeb, jež bych si dovolila nazvat "lidskostí" a pokládám je za naprosto nejdůležitější konkurenční výhodu pro přežití člověka jako živočišného druhu .
Své názory jsem si nechávala víceméně pro sebe. Nebylo kde hlásat svůj
ponurý pohled na svět a obavy, že soumrak lidstva již nastal, jen není
jisté, zda dříve přijde sebezáhuba ekologická, nebo ekonomická. Zdá se, že
značná část obyvatel vyspělých zemí to nevnímá, jsouc masakrována
ďábelským soukolím vydělávání a utrácení. V "civilizovaném" světě se
smysluplná práce stala jen okrajovým zdrojem obživy i životního
naplnění. Peníze, majetek a konzum všeho druhu jsou drogou a zdaleka ne pouze "rekreační".
Většina je na nich chorobně závislá - obětuje jim své myšlenky, zájmy, vztahy, čas i úsilí;
celý život zredukovala na kolotoč získávání peněz, nakupování a konzumace. Ovšem
závislost jako nozologická jednotka, ač zcela běžná, není nikdy NORMOU.
Nepřiznána a neléčena končívá často fatálně. O kvalitě života, lépe
řečeno nesmírném utrpení, které jedinec i jeho okolí v pozdějších
fázích závislosti prožívají, raději nemluvím.
Problém tkví v tom, že se mnozi z nás brání přiznat si
problém a nepřítelem jest každý, kdo si jej dovolí byť jen
naznačit. Strach ze života bez drogy činí pravdu pro naše vědomí
nepřijatelnou.
Svého času jsem se ve svých psychologických studiích problematikou závislosti dost zabývala, proto rozhodně nemohu říci, že řešení je bezbolestné.
V souvislosti s daným tématem nabízím pro zpestření krátké video, co o penězích soudí sociolog prof.Jan Keller:
https://www.youtube.com/watch?v=DKaweHWqFiY&sns=em
Představa Nobelovy ceny mě pobavila, neboť myslím, že problém lze poměrně prostým způsobem odstranit, ačkoli v současné euroamerické společnosti lpějící na jakési infantilní fikci absolutní svobody, která není zatížena zodpovědností ani ohledy na práva zbytku světa, mi je jasné, že prosadit onen způsob by nebylo jednoduché.
Abych tedy konečně začala být konkrétní:
Moje hypotéza udržitelného celosvětového ekonomicko-politického systému se opírá o pouhé 3 zákony. Tyto by platily pro veškeré lidské obyvatele planety Země stejně a bez nejmenších výjimek. O jejich dodržování, férovost a transparentnost ve všech sférách by se jaksi sama od sebe starala přirozená a obecně rozšířená vlastnost - lidská závist*.
1. Zákon o půdě a přírodním bohatství
Neexistovalo by soukromé či osobní vlastnictví žádné části zemského povrchu ani
přírodního bohatství pod ním a na něm. Toto by bylo majetkem příslušného státu a
pozemky pro výstavbu, zemědělství, služby atd. by stát pouze pronajímal. Nepronajaté
pozemky a krajina by byla všem volně přístupná. Těžba nerostných surovin by byla v rukou
státu a podřízena celosvětové koordinaci a plánování.
2. Zákon o progresivních daních, mzdovém a majetkovém stropu
Platila by se daň ze mzdy a daň z majetku. S jejich nárůstem by stoupalo procento
zdanění až po hodnotu 100% = mzdový i majetkový strop. Což by v žádném případě
neznamenalo nivelizaci mezd a majetku, pouze zamezilo nekonečnému a zbytečnému
hromadění kapitálu na jednom místě, jeho rovnoměrnějšímu rozložení ve společnosti.
Současný tlak na maximalizaci zisku za jakoukoli cenu** by přirozeně odpadl.
3. Zákon o disponování se ziskem soukromé firmy
Veškerý zisk soukromé firmy po odečtení výrobních nákladů a amortizace by byl rozdělen
na mzdy. Z čehož plyne a) majitelé firmy tudíž musí být zároveň zaměstnanci, aby mohli
participovat na zisku => nemohou logicky mít z časových
důvodů neomezené množství zaměstnaneckých poměrů
b) nebudou vznikat akciové a investiční společnosti a žádná forma
bezpracného zhodnocování kapitálu
c) základní kapitál firmy nebude navyšován ze zisku, leč výhradně -
jako součást majetku vlastníka - jeho soukromou investicí =>
celkový objem majetku soukromého majitele firmy zůstane
tentýž***.
Bude však možné perspektivní firmu rozšiřovat spoluúčastí státu.
d) vykořisťování práce zaměstnanců se při dodržování zmíněných
zákonů minimalizuje nebo se stane bezpředmětným
*Univerzálně platící majetkový strop by omezil korupci i majetkovou kriminalitu většího rozsahu, neboť peníze získané nekalým způsobem by nebylo jak uplatnit, aniž by to v okolí nevyvolalo zájem či podezření (vč.kontrolní návštěvy daňového úřadu ). Majetek přesahující povolenou hranici by podléhal 100% zdanění a de facto by se stalo zbytečné o něj usilovat. Ukradnu-li, dejme tomu, diamant Koh-i-noor, hádejte k čemu mi asi bude, nemohu-li jej zpeněžit ani ukazovat. Jediné, co mi tak přinese, je strach. Finanční a majetkové poměry, jejichž růst je omezen pevnou hranicí a není nekonečný, značně snižuje riziko vzniku závislosti, o které jsem se zmínila výše (mohu-li denně vypít toliko 2 deci vína, nikdy se ze mě alkoholik nestane).
Život neoddělitelně spojený s hmotným světem je jím ve všech ohledech limitován. Člověk je ve svých žádostech a spotřebě omezen přírodními zákony, jimi se řídící tělesnou schránkou a životním prostředím. Jediné, co dosud nepodléhalo omezení, je finanční růst, což jest v limitovaném světě nonsens vedoucí k záhubě, podobně jako maligní růst skupiny buněk vede ke smrti organismu. K symptomům chorobné závislosti patří vznik tolerance - lidově řečeno s jídlem roste chuť. A narůstá skutečně do zrůdných rozměrů, kdy nemocný udělá vše, aby svou drogu získal. Narkoman čóruje v obchodech a okrádá vlastní rodiče, alkoholik je schopen vypít manželčin parfém i nemrznoucí směs do ostřikovače, člověk závislý na deviantním sexu může znásilňovat a vraždit. Ten, jehož drogou jsou peníze a moc, je v krajním případě ochoten nechat plánovaně zlikvidovat 6/7-98% (dle různých zdrojů) světové populace.
**Maximalizace zisku se závislostí samozřejmě úzce souvisí. Podnikatelskému subjektu je naprosto lhostejné kdo a jakou cenu za ni zaplatí. Existuje bezpočet praktických příkladů - stačí se rozhlédnout kolem, pustit na 5 minut TV či rádio, koupit denní tisk, shlédnout pár dokumentů s příslušnou tematikou na YT, přečíst něco nezávislých článků o politice, ekonomii, sociologii, ekologii, zemědělství, průmyslu (vč. zábavního), školství, zdravotnictví, medicíně, psychologii... Jsou všude. Jíme, pijeme a dýcháme je. Netřeba citovat zdroje.
Namátkou: klamavá a agresivní reklama podepřená novými vědeckými výzkumy v oblasti psychologie, mainstreemová manipulace na všech frontách, obludné plýtvání veškerými zdroji, minimalizace výrobních nákladů (nekvalitní suroviny i zpracování,téměř bezplatná pracovní síla), obrovská nadvýroba spolu s likvidací neprodaného zboží, umělé zastarávání výrobků i technologií, znečištění životního prostředí vč.přírodních katastrof zaviněných člověkem, vyhynutí bezpočtu biologických druhů, devastace krajiny, neúčelná až život ohrožující farmakoterapie, vytváření nesmyslně stresujícího pracovního prostředí, nadbytečná, neproduktivní a nenaplňující práce, donucení k plýtvání, k nadměrné spotřebě a vyhazování použitelných produktů, k nezdravému způsobu života....A v neposlední řadě též vyvolávání občanských nepokojů a válečných konfliktů. Celá naše civilizace se podřizuje jedinému cíli - vytváření maximálních zisků. Bez stanovení jejich limitů jako živočišný druh v poměrně krátkém horizontu vyhyneme.
Je nad mé síly pochopit, že tato zcela zřejmá pravda podložená tolika jasnými důkazy mnohdy uniká i inteligentním a vzdělaným zástupcům druhu homo sapiens sapiens (člověk moudrý).
***Značný přínos tohoto zákona spatřuji ve skutečnosti, že z něj automaticky a nedirektivní cestou vyplyne návrat k drobnému podnikání a řemeslné výrobě. Nebude tendence vytvářet mamutí koncerny, jejichž činnost vytváří ideální podmínky k maximalizaci zisků a jejímu celosvětovému dopadu. Drobné podnikání by znamenalo rovnější perspektivy na trhu práce, slušnou a přiměřenou konkurenci, růst kvality práce a produktů, ústup od nečestných a podvodných praktik a neúcty k zákazníkovi, sladění nabídky s poptávkou, konec s plýtváním i tendenci k postupnému rozvoji lokální soběstačnosti.
Nejsem politolog - proto k vládě jen v krátkosti. I pro její členy by platily stejné zákony bez vyjímek, výhod a politické imunity. Mzda by řádově nepřevyšovala průměr a pravomoci by nebyly v rukou jednotlivce, ale skupiny odborníků. Tím by odpadli mocichtiví zlatokopové a bylo by místo pro ty, kterým jde o obecný prospěch. Vláda by samozřejmě byla celosvětová, ale se zastoupením jednotlivých států. Uplatňovala by se vzájemná solidarita a podpora rozvoje ekonomické soběstačnosti, zároveň však také kulturní, jazyková, společenská a náboženská autonomie.
V hrubém nástinu je to asi vše.
Na závěr bych ještě ráda zmínila jednu okolnost, ke které by daný systém pravděpodobně mohl směřovat díky přirozené (tentokrát nejen) lidské vlastnosti, což je pohodlnost. Neboť množství světských statků by nebylo nekonečné, nebyli by lidé tolik motivováni se za nimi slepě honit a snad by svoji pozornost obrátili k opravdovým hodnotám a naplňování vyšších sociálních pudů a potřeb, jež bych si dovolila nazvat "lidskostí" a pokládám je za naprosto nejdůležitější konkurenční výhodu pro přežití člověka jako živočišného druhu .
- Michal Mauser
- Vykázaný uživatel
-
Jsou to zajímavé úvahy. Možná by to "odstranilo" i banky. Máte nějaký nápad, jak to realizovat? Podobné myšlenky najdete i v dalších projektech:
http://kouleso.cz/
http://ekonomickareforma.cz/pdf/reforma.pdf
http://kouleso.cz/
http://ekonomickareforma.cz/pdf/reforma.pdf
- Annabellee
- Nový diskutér
-
Věřím, že by to "tak nějak samo od sebe" postupně odstranilo většinu zbytečných, kontraproduktivních až vyloženě škodlivých výdobytků civilizace, aniž by bylo potřeba zákonného omezování lidských práv a svobod. Odstraněním příčiny chorobného vývoje a postupné degenerace by se působením přirozených samoregulačních mechanismů společnost dostala do stavu homeostázy- čili k zdravému fungování.
Bohužel nejsem ekonom ani politolog, takže nemám schopnost ani kompetenci nabídnout přesné údaje a výpočty, ale díky poznatkům z oblasti sociologie, psychologie a přírodních věd jen základní představu o tom, na čem by měl být postaven funkční a udržitelný hospodářský systém. Samozřejmě jeho prosazení je v současnosti těžko představitelné, neboť naprostá většina populace nezná ani nechce znát pravdu o tom kdo, jak a proč skutečně ovládá světové dění a jak velké nebezpečí nám od něj hrozí. Nemám na mysli Satana nebo temné mimozemské entity, "jen" pevně semknutou skupinu velmi těžce psychicky a sociálně narušených osobností, zrůd typu Hitlera a Stalina, jimž nic nelidského není cizí, s takříkajíc globální působností. Jediné, z čeho má tato "elita" strach a co ji může ohrozit je, že lidi budou informovaní a začnou konečně přemýšlet - naneštěstí dosud chrápou jak rytíři v Blaníku a až bude nejhůř, může už taky být pozdě.
Bohužel nejsem ekonom ani politolog, takže nemám schopnost ani kompetenci nabídnout přesné údaje a výpočty, ale díky poznatkům z oblasti sociologie, psychologie a přírodních věd jen základní představu o tom, na čem by měl být postaven funkční a udržitelný hospodářský systém. Samozřejmě jeho prosazení je v současnosti těžko představitelné, neboť naprostá většina populace nezná ani nechce znát pravdu o tom kdo, jak a proč skutečně ovládá světové dění a jak velké nebezpečí nám od něj hrozí. Nemám na mysli Satana nebo temné mimozemské entity, "jen" pevně semknutou skupinu velmi těžce psychicky a sociálně narušených osobností, zrůd typu Hitlera a Stalina, jimž nic nelidského není cizí, s takříkajíc globální působností. Jediné, z čeho má tato "elita" strach a co ji může ohrozit je, že lidi budou informovaní a začnou konečně přemýšlet - naneštěstí dosud chrápou jak rytíři v Blaníku a až bude nejhůř, může už taky být pozdě.
- Annabellee
- Nový diskutér
-
Zrovna mi padlo do oka video "Úvod do ekonomické kalkulace v NLRBE". Jak už jsem se zmínila, co se technických možností současnosti a ekonomických výpočtů týče, mám značné mezery ve vzdělání ( to víte - ženská !). Úžasné! Vychází a potvrzuje to mé laické a intuitivní představy a přesvědčení o tom, jak by mohla ekonomika budoucnosti ideálně fungovat - mám na mysli samozřejmě materiálně-společenský aspekt.
Myslím, že technologická vyspělost je na úrovni, která by mohla konečně posunout sociální vývoj k radikální změně principu fungování společnosti. Doteď byl de facto založen na konkurenci a boji o individuální přežití a tržní systém byl přirozenou součástí. Konkurence ale není trvale udržitelná - zpočátku má přínos v rychlejším a pružnějším vývoji, pak nastane zlom a úpadek (v západní ekonomice byla zlomová 70.-80.léta minulého století*). Naproti tomu princip spolupráce a sdílení je jednak trvale udržitelný a druhak obsahuje samoregulační zpětnovazebné mechanismy, které udržují systém (i na úrovni planety) ve stavu homeostáze. Spolupráce a sdílení volí vždy takové řešení, z něhož má prospěch současně jedinec i celá společnost, nikdo na nikom neparazituje, mizí stresující vlivy a tímpádem i patologické projevy na obou úrovních**.
Problém je, že lidské myšlení a chování bylo dosud formováno jako konkurenční, vycházelo ze vzájemného srovnávání a silnější vítězil. Otázka "síly" stagnovala na úrovni nižších zivočišných pudů a predátorství, upřednostňovala materiální hodnoty dokonce do té míry, že naplňování pro člověka přirozených vyšších sociálních potřeb se stalo jeho konkurenční nevýhodou (slabostí). Boj o přežití vystupňovaný záměrně vyvolávaným strachem jako skvělým nástrojem manipulace slabých silnějšími vyvolává růst stresu a agrese, což vede lidstvo k sebezáhubě. Bohužel se myšlení a cítění clověka nedá změnit tak snadno jako počítačový software. Nestačí pouhé rozhodnutí. Je nezbytný namáhavý a dlouhodobý proces učení, podobně jako bychom chtěli náš rodný jazyk nahradit cizím - nejen že jej musíme perfektně ovládat, musíme v něm i myslet a ztotožnit se s ním.
Z tohoto důvodu pokládám svůj návrh politickoekonomického systému limitovaných zisků a majetku za dobrý "tréningový program", během něhož budeme mít šanci změnit náš hodnotový systém, což usnadní proces učení nového způsobu myšlení a současně zastaví chorobný vývoj společnosti se všemi průvodními katastrofálními příznaky. Už se opakuju, ale chorobná závislost na materiálních statcích je velkou komplikací, jakou je nutno brát vážně, neboť - jako každá závislost - mění též buněčné struktury a biochemické reakce mozku, což se pouhým rozhodnutím a silou vůle nedá změnit přes noc***.
* Jan Keller: "Tři sociální světy"
** Chtěla jsem udělat Martinu Böhmovi radost a uvést zdroj, ale bohužel jsem si nezapamatovala autorku ani název velmi zajímavé knihy, v níž dotyčná mikrobioložka popisuje svoje experimenty na koloniích bakterií a zkoumá jejich vývoj v konkurenčním a spolupracujícím prostředí jiných kmenů.
***František Koukolík: "Mocenská posedlost"
Myslím, že technologická vyspělost je na úrovni, která by mohla konečně posunout sociální vývoj k radikální změně principu fungování společnosti. Doteď byl de facto založen na konkurenci a boji o individuální přežití a tržní systém byl přirozenou součástí. Konkurence ale není trvale udržitelná - zpočátku má přínos v rychlejším a pružnějším vývoji, pak nastane zlom a úpadek (v západní ekonomice byla zlomová 70.-80.léta minulého století*). Naproti tomu princip spolupráce a sdílení je jednak trvale udržitelný a druhak obsahuje samoregulační zpětnovazebné mechanismy, které udržují systém (i na úrovni planety) ve stavu homeostáze. Spolupráce a sdílení volí vždy takové řešení, z něhož má prospěch současně jedinec i celá společnost, nikdo na nikom neparazituje, mizí stresující vlivy a tímpádem i patologické projevy na obou úrovních**.
Problém je, že lidské myšlení a chování bylo dosud formováno jako konkurenční, vycházelo ze vzájemného srovnávání a silnější vítězil. Otázka "síly" stagnovala na úrovni nižších zivočišných pudů a predátorství, upřednostňovala materiální hodnoty dokonce do té míry, že naplňování pro člověka přirozených vyšších sociálních potřeb se stalo jeho konkurenční nevýhodou (slabostí). Boj o přežití vystupňovaný záměrně vyvolávaným strachem jako skvělým nástrojem manipulace slabých silnějšími vyvolává růst stresu a agrese, což vede lidstvo k sebezáhubě. Bohužel se myšlení a cítění clověka nedá změnit tak snadno jako počítačový software. Nestačí pouhé rozhodnutí. Je nezbytný namáhavý a dlouhodobý proces učení, podobně jako bychom chtěli náš rodný jazyk nahradit cizím - nejen že jej musíme perfektně ovládat, musíme v něm i myslet a ztotožnit se s ním.
Z tohoto důvodu pokládám svůj návrh politickoekonomického systému limitovaných zisků a majetku za dobrý "tréningový program", během něhož budeme mít šanci změnit náš hodnotový systém, což usnadní proces učení nového způsobu myšlení a současně zastaví chorobný vývoj společnosti se všemi průvodními katastrofálními příznaky. Už se opakuju, ale chorobná závislost na materiálních statcích je velkou komplikací, jakou je nutno brát vážně, neboť - jako každá závislost - mění též buněčné struktury a biochemické reakce mozku, což se pouhým rozhodnutím a silou vůle nedá změnit přes noc***.
* Jan Keller: "Tři sociální světy"
** Chtěla jsem udělat Martinu Böhmovi radost a uvést zdroj, ale bohužel jsem si nezapamatovala autorku ani název velmi zajímavé knihy, v níž dotyčná mikrobioložka popisuje svoje experimenty na koloniích bakterií a zkoumá jejich vývoj v konkurenčním a spolupracujícím prostředí jiných kmenů.
***František Koukolík: "Mocenská posedlost"